V sobotu 8. dubna slaví Romové svůj Mezinárodní den Romů. Miluju barvy a spontánnost, a tak jsem našla na internetu program oslav v Olomouci, vzala foťák, a vydala se na cestu.
Na Horním náměstí, kde se měly odehrávat koncerty a taneční vystoupení, nebylo po podiu ani památky. Ani zesílené hlídky policie nic o oslavě nevěděly, a to už mi bylo podezřelé. V Informacích u Orloje paní potvrdila, že o ničem neví. Při podrobnější prohlídce programu jsme zjistily, že se jedná o pondělí 8. dubna, program tedy odpovídal době asi před čtyřmi lety.
Zuřivá fotografka byla zklamaná a přemýšlela o návratu domů. V tom kolem prochází romská rodina s dětmi a kočárkem. Sledování přineslo úspěch. Namířili si to do areálu letního kina Holina, kde sice právě probíhá rekonstrukce, ale na malé části areálu s podiem a místem pro diváky i pro nezbytný tanec bylo ještě místa pro oslavy dost.
Spousta mladých a dětí tančí a zpívá jako profesionálové. Staří fotí, pokuřují, povídají si. Nálada mi připomíná spontánní průvod Prague Pride, který jsem fotila v létě. Uvolněná atmosféra, smích, spontánní tanec a zpěv. To se u nás tak často nevidí.
Dávám si pivo, které je u mě na programu tak jednou za rok. Stoupá do hlavy hladové fotografky, a tak zamířím do obchodu pro něco na oběd a do kavárny v muzeu na kávu a nějaký ten vynikající zákusek. Při návratu se optám kluků sedících na schodech starodávné budovy s pivem z protější hospody, kteří cosi zapisují. Prý se bude hlavní cesta od nádraží do centra opravovat a uzavírat. Oni mají za úkol zaznamenat počet osob procházejících kolem.
Chci přispět zajímavou informací, a tak je zvu na romskou oslavu hned za rohem. Kluci se zamyslí a pronesou cosi o neobvykle velkém množství Romů procházejících kolem. Vypadá to, že jejich záznamy jsou velmi zkresleny neobvyklým počtem návštěvníků právě probíhající oslavy.
