Jak dodržovat judaismus ve Vesmíru

Cestování Vesmírem představuje pro židovského kosmonauta svébytné výzvy: Jak zajistit košer kosmickou stravu, jakož i všechny ostatní potřeby židovského života? Jak se lze při modlení obracet k Jeruzalému na oběžné dráze.

Největší výzvou však je určení židovského data a času. To je klíčové, protože mnoho micvot (přikázání) se provádí v určitý den v týdnu nebo roce (např. Šabat a svátky). Existují také micvot, která se odehrávat jen v určitém čase během dne (ranní modlitby, tefillin, atd.). Co si má tedy Žid počít ve Vesmíru, kde Slunce nezapadá ani nevychází?

Jednoduchý přístup: Proč tedy nepočítat jen východy slunce?

Někteří navrhují, že pokud kosmická loď obíhá kolem Země, její posádka by měla počítat každý „pozorovatelný“ východ slunce jako nový den. Problém je, že oběh naší planety trvá zhruba 90 minut, což znamená 16x východ Slunce během 24 hodin. 

Vzhledem k nepraktičnosti  tohoto řešení (představte si, že přes sebe přehodíte tefillin a odříkáte 3 denní modlitby každých 90 minut, nemluvě o oslavě dvou Šabatů během 24 hodin), kdy navíc nemůžete vykonávat téměř žádnou práci. To by se asi kolegům kosmonautům nezamlouvalo. I z dalších důvodů byl tento návrh většinou odmítnut.

Z podobných důvodů většina rabínů odmítá představu, že astronauti by měli dodržovat micvot vázané na určitou denní dobu podle aktuálního času v místě, nad kterým kosmická loď právě přelétá.

Co tedy mají dělat chudáci židovští kosmičtí cestovatelé? Začněme tím, že se vydáme na výlet do polárních ledových oblasti, než se vydáme do Vesmíru.

Šabat v Arktidě:

A co ten, kdo cestuje blízko Pólů, kde slunce v létě nezapadá a v zimě vůbec nevychází? Jak lze bez těchto ukazatelů rozpoznat jeden den od druhého? Na základě příběhu z Talmudu  o člověku ztraceném v poušti rabín Jakov Emden (Javetz, 1697–1776) rozhodl, že je třeba spočítat šest libovolných dní, které se skládají ze čtyřiadvaceti hodin a oslavovat Šabat sedmý den.

Jiní, zejména rabín Jisroel Lifšic (Tiferet Jisrael, 1782–1860), poukazují na to, že v Arktidě, pokud má člověk hodinky a kalendář, může snadno vypočítat aktuální datum a čas v místě, které opustil při odjezdu (kde slunce stále vychází a pravidelně zapadá) a měl by se řídit časy tohoto místa.

Zpět do Vesmíru: Ilan Ramon a jeho osudový let

V roce 2003 předtím, než pilot IAF Ilan Ramon nastoupil do raketoplánu Columbia jako vůbec první izraelský kosmonaut ve Vesmíru prohlásil,  že se považuje za zástupce celého židovského národa a chce dělat ve Vesmíru vše, co souvisí s židovstvím - včetně dodržování Šabatu.

Toto bylo poprvé, kdy teoretická existence židovského kosmonauta měla praktické důsledky. Místní rabín Chabadu konzultoval tuto kosmicko-židovskou záležitost s řadou předních rabínských autorit a ti se shodli na řešení, že kosmonaut má dodržovat předpisy z Tiferet Jisrael pro cestování Arktidou: Ramon tedy měl dodržovat Šabat a další micvot odvíjející se od denní doby podle času v místě startu raketoplánu (Cape Canaveral , Florida).

Tento 48letý izraelský vojenský pilot se proslavil již v roce 1981, kdy se jako nejmladší pilot celé eskadry zúčastnil izraelského náletu na irácký jaderný reaktor Osirak. S sebou na palubě raketoplánu Columbia měl i kresbu českého židovského chlapce Petra Ginze, který zahynul v roce 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi.

Tragický osud raketoplánu Columbia se naplnil při návratu, kdy celá posádka zahynula. V návaznosti na tragédii a zvýšené povědomí o Šabatu, které se objevilo v souvislosti s Ilanovou misí, u mnoha Židů to posílilo odhodlání dodržovaní Šabatu. Koneckonců, naši mudrci nám říkají, že díky zásluze židovského národa, který dodrží dokonce jen jeden Šabat, přijde Mesiáš a nastane finální vykoupení, což prý může nastat velmi brzy. 

Tento blog byl napsán k 50. výročí prvního letu na Měsíc s lidskou posádkou.