Já myslela, že ten kufr nacpeš více pod to sedadlo, rozladěně komentuje počínání do hněda opáleného manžela asi čtyřicetiletá žena krmící dceru. Já myslela, že si sedneme proti sobě a kufry dáme vedle, pronese dáma ke kámošce.
Ať si můžeme natáhnout nohy, dodá rozladěně štíhlá dáma středního věku ke své poněkud starší kámošce, která ji pouští k oknu po směru jízdy. S tebou je to těžké, ještě dodá ta štíhlá a s pohrdavým výrazem se usadí naproti.
Se mnou je to těžké? Nadzvedne obočí ta druhá.
Umíme si říct o to, co chceme, anebo čekáme až druhý vyčte z našich myšlenek naše vytoužená přání? Tak to asi nefunguje. Je potřeba jasně a slušně vyjádřit to, co si přejeme, jinak to opravdu fungovat nebude a můžeme být neustále rozladění až do konce života.
Jistěže, takové neurčité chování vyplývá z nedostatku sebevědomí, které mají zejména ženy. Je škoda chytrých, pohledných a schopných dam, které jen makají a neumí prodat své schopnosti. Méně schopní často sklízejí ovace za ně, umí se zviditelnit a prodat to, co dělají, třeba i neprávem.
Neumí si říct o to, co chtějí, neumí říct ne, a pak v sobě zbytečně zadržují nespokojenost, což se projeví v náladě a následně ve vztazích. Partneři a přátelé nechtějí být milosrdnými sestrami, které napravují křivdy a neschopnost být šťastná. Je potřeba na svém sebevědomí zapracovat, mnohdy za pomoci odborníků. Jenže k tomu nesmí scházet odvaha a odhodlání zlepšit si život, být šťastnější, vyrovnanější.
Přeji všem krásným a schopným ženám mnoho zdaru na jejich cestě za štěstím a láskou.
