V pátek 9. listopadu byl v Polsku uveden do kin film polského režiséra Wladyslawa Pasikowského Poklosie (česky Dozvuky, na Slovensku Klasy na strnisku). Tento film evokuje pogrom, který se 10. července 1941 odehrál ve vesnici Jedwabne. Bylo tehdy zavražděno 350 až 1500 Židů. Bohužel to nebyl jediný pogrom za války na polském území. A po válce pogromy neustaly, jeden z největších se odehrál také v Krakově.
Mapa zločinu v Jedwabnem
Režisér, scénárista a střihač v jedné osobě Wladyslaw Pasikowski natočil tento film inspirován knihou Sousedé: Zničení židovské komunity v Jedwabnem, kterou v roce 2000 vydal americký historik s polskými kořeny Jan Tomasz Gross.
V Polsku Grossovo dílo vyvolalo psychologický šok. Vyšetřovací komise Institutu národní paměti v roce 2003 uzavřela vyšetřování s tím, že zločin spáchali polští vesničané na popud německých nacistů.
Film pojednává o imaginární vesnici Gorowka, kde se odehrál za války pogrom. Obyvatelé vesnice se snaží zastrašit souseda, který udržuje židovské hroby a chce odhalit pravdu o minulosti vesnice. Pasikowský prohlásil, že tento film dělal ne jako retrospektivu událostí v Jedwabnem, které se tam odehrály v roce 1941. Natočil film jako goj (Nežid) a Polák, protože pouze jako takový má právo takový film o Polácích udělat.
Snímek vznikl v koprodukci s Českou republikou, Ruskem, Nizozemskem a Slovenskem (hraje v něm také slovenská herečka Zuzana Fialová). Na květnovém festivalu v Gdyni film získal cenu novinářů.
Kameramanem byl Pawel Edelman, který natočil s Wajdou Katyň a s Polanským Pianistu. Režisér Pasikowský napsal pro Katyň scénář.
Režisér také prohlásil, že chtěl ve filmu poukázat na to, co přináší dlouhé zamlčování skutečnosti. Týká se to nejen Polska, ale i dalších zemí, které se doposud nevyrovnaly se svou nacistickou minulostí, ale i naší země a zvláště období odsunu Němců po druhé světové válce.
Na starých černobílých fotografiích je jedna ze synagog v Jedwabnem, která byla zničena. Na druhé fotce je uprostřed židovský voják z Jedwabneho v polské uniformě. Jmenoval se Lieb Bromshtein a byl také zaživa upálen spolu s dalšími obětmi masakru v roce 1941. Ani to, že předtím sloužil v Polské armádě, ho neochránilo od hořkého konce.
