V banskobystrické SME vyšel 6. května článek o největším masovém hrobě na Slovensku. Nacisté a Hlinkova garda zde zavraždili od listopadu 1944 do března 1945 celkem 747 civilistů včetně kojenců.
V houštině dnes téměř nezahlédnutelný památník obětem vraždění navrhl slavný architekt Dušan Jurkovič. Byl odhalen v roce 1949.
Po porážce Slovenského národního povstání, které začalo v Banské Bystrici 29. srpna 1944, nacisté a příslušníci Hlinkovy gardy zabíjeli nejen odpůrce režimu, partyzány či zajaté vojáky, ale i civilisty, zejména zbývající Židy, kteří se v té době kvůli obnoveným transportům museli skrývat.
Během léta 1942 nechal Slovenský štát odtransportovat ze svého území na 66 tisíc slovenských Židů, ze kterých se po válce vrátilo cca 500 zpět. Předtím je ovšem připravil o všechna lidská a občanská práva a uloupil jim majetek včetně osobních věcí, jako byly klenoty, kožešiny, rádia, sportovní vybavení a domácí mazlíčci.
Po porážce povstání byly obnoveny deportace, takže z původních více než 90ti tisíc slovenských Židů přežilo jen několik tisíc, z nichž většina po sérií poválečných pogromů a útoků na ně emigrovala do nově vzniklého státu Izrael i jinam.
V souvislosti s výročím konce války se na Slovensku v médiích objevují příběhy Spravedlivých mezi národy. Tento titul získá každý, kdo zachránil či pomohl zachránit alespoň jednoho Žida. Na Slovensku je těchto zachránců vzhledem k počtu obyvatel nejvíce na světě.
Slovensko se dodnes nevyrovnalo s temnou válečnou minulostí spojence fašistického Německa a státu, který se jako jediný v Evropě sám zbavil téměř všech svých Židů, a ještě za to Hitlerovi zaplatil 500 říšských marek za osobu z peněz předtím Židům arizovaných. Německá vojska přišla na Slovensko až v roce 1944.
Dodnes žijí na Slovensku bývalí příslušníci Hlinkových gard, kteří organizovali arizace, transporty na východ, okrádání a ponižování svých židovských spoluobčanů. Dodnes tam žijí lidé, kteří Židy beztrestně mučili nejen v koncentrácích v Seredi a Novákoch, ale i vraždili. V bývalém slovenském koncentračním táboře v Seredi, který se jako jediný částečně zachoval dodnes, vzniká muzeum utrpení slovenských Židů. Muzeum by mělo být otevřeno ještě letos.
Žijí si v klidu stejně jako v České republice pováleční vrazi německého obyvatelstva. Je možné, aby lidé, kteří někoho, byť jen jednoho člověka, mučili či zavraždili, žili normální život, byli slušnými občany demokratického státu, anebo tím trpí celá společnost, ve které tak dostává na frak spravedlnost, morálka, slušnost a lidský soucit a solidarita?
Zde je film o tom, jaký mají dnes někteří lidé na Slovensku názory na Slovenský štát a na to, co se tehdy dělo zejména se Židy.
http://www.metacafe.com/watch/10288391/krehk_identita_www_slovensko_co_uk/
