Rabín vystoupil večer z vlaku a kráčel londýnským nádražím k východu. Poblíž stály dvě mladé, asi sedmnáctileté muslimky, inteligentní a plné života. Děvčata se viditelně nudila a hledala povyražení.
Když se objevil rabín, vypadající jako někdo, kdo právě přicestoval z nějaké neznámé planety, děvčata se k němu přiblížila. Rabín vycítil určité napětí, a tak děvčata pozdravil: Dobrý večer.
Na to se jej jedna z dívek zeptala, zda je Žid, na což souhlasně odpověděl: Duh.
Poté dívka hrdě a viditelně s dobrým pocitem prohlásila: To je poprvé v mém životě, kdy hovořím s Židem.
Její kamarádka pak hlasitě a s hrdostí popřála rabínovi: Happy Chanukah.
Při odchodu z nádraží si rabín uvědomil, jak se během jejich hovoru měnil jejich přístup, bylo to úžasné. Obě se ocitly na jiné planetě, na přátelské planetě. To je chanukový příběh rabína, který se odehrál včera večer na jednom z londýnských nádraží.
Rabín obdržel v roce 2013 Řád Britského Impéria od královny Alžběty II. Je též zakladatelem a místopředsedou Arabsko-Židovského Fóra.
A takové příběhy se každý den odehrávají na celém světě.
V německém Marburgu místní židovská komunita získala novou Tóru. Její členové se rozhodli, že posledních 15 písmen dopíšou představitelé dalších náboženství a zástupci místní samosprávy.
Ve městě žije poměrně velká muslimská komunita, se kterou mají Židé tradičně dobré vztahy. Představitel muslimské komunity ve městě, s pomocí židovského písaře, dopsal do Tóry jedno z posledních písmen. Místní židovská komunita si teprve před deseti lety postavila novou synagogu a nedávno obdržela druhou Tóru, a tak se tyto významné události rozhodla oslavit s ostatními.
Židé i muslimové se dozvěděli od svých učenců, že je možné toto uskutečnit. Ruka muslima ležela při psaní na ruce písaře.
Toto jsou dva příběhy a návody na společné soužití.
