Bojnický oltář po 80ti letech zpět na původním místě.

Spor okolo navrácení Bojnického oltáře do kaple Bojnického zámku se stal po roce 1989 častým tématem našich médií. Vzácné dílo  italského mistra Nardi di Cione ze 14. století se nachází od července 2013 opět na původním místě. Oltář původně určený pro dominikánský klášter v Pizze objevil a zakoupil majitel Bojnického zámku gróf Ján František Pálffy v pařížském starožitnictví.

Pohřební kočár grófa Jána Pálffyho.

Tento znalec a sběratel umění tak rozšířil svou bohatou sbírku, která byla bohužel po jeho smrti v roce 1908 téměř rozprodána dědici. Naštěstí přátelská dohoda mezi tehdejším československým státem a dědici z roku 1923 zaručila, že část sbírek včetně oltáře zůstala na Bojnickém zámku. Na základě této dohody byl také oltář v roce 1995 navrácen do zámku. V následujícím roce navštívil zámek rekordní počet návštěvníků, kteří obdivovali restaurovaný oltář, bylo jich přes 250 tisíc.

Oltář byl v roce 1933 ze zámecké kaple odcizen a později byl nalezen ve Zlíně. Poté byl v předchůdkyni Národní galerie v Praze zrestaurován a tam byl také vystaven až do roku 1995.

Bojnický zámek stojí na travertinovém kopci, pod kterým voda vyhloubila jeskyni s jezírky, která sloužila v době ohrožení jako úkryt a zásobárna nejen vody. První písemná zmínka o původním hradu pochází z roku 1113. Poté, co se jej ve 13. století zmocnil uherský velmož Matúš Čák Trenčianský, připadl dalším rodům. V roce 1489 uherský král Matyáš Korvín daroval hrad s panstvím svému nemanželskému a jedinému synovi Jánovi. Král zde velmi rád pobýval a pod dodnes zachovanu lípou před vchodem do zámku často pořádal hostiny a jednal s významnými hosty.

Matyáš Korvín byl synem šlechtice Jána Hunyadyho ze Sedmihradska. Korvín (Corvinus) podle pojmenování havrana (corvus) v rodovém erbu.  Byl významným uherským panovníkem, který do střední Evropy poprvé vnesl prvky humanismu a renesance. Zřejmě pod vlivem své druhé manželky neapolské princezny Beatrix Aragonské. Jeho první manželkou byla dcera Jiřího z Poděbrad, která však při prvním porodu i s dítětem zemřela.

Po roce 1527 dostal hrad darem od krále palatín (zástupce krále na Slovensku) Alexej Thurzo. Od roku 1637 získal sídlo od císaře do zástavy Pavol Pálffy. Poslední majitel z rodu Pálffy Ján František se pustil již v pokročilém věku do rozsáhlé přestavby a během 22 let přeměnil sídlo na romantický zámek. Gróf Pálffy sám řídil práce a navrhoval většinu úprav a nových prvků. Když v roce 1908 zemřel bez dědiců, byl svobodný, jeho dědicové většinu majetku rozprodali.

V roce 1939 koupila zámek a pozemky k němu patřící firma Baťa a po válce na základě Benešových dekretů připadl majetek státu.

Zástupci družebního města Prievidza umožnili členům sboru a orchestru ze Šumperka návštěvu zámku s odborným výkladem ředitele Kulturního centra doplněným některými pikantními historkami.

Pro popis najeďte na fotku kurzorem.