Je to velice smutné, ptám se ale - je ve stejné situaci tisíc dalších a jejich pobyt a poznání proběhne "v pohodě"? Tím nechci snižovat utrpení v tomto případě a lacině to přirovnávat třeba k pádu letadla jedna k milionu. Jako chudý Čech jsem pobýval chvíli v Paříži v převážně arabské čtvrti a když jsem s Tunisanem v obchodě pohovořil o Habib Burgibovi, tak byl tak happy, že nějaká nula z východu to zná, a snášel mi se slevou při nákupech modré z nebe. Přiznám se ale že mi do arabských zemí nic netáhne, raději Evropu.

Oni jsou v pohodě, dokud jim někdo neřekne např. že je z položidovské rodiny. Na VŠ v Praze se mnou dělal u jednoho školitele PhD práci jeden Egypťan (křesťan). Docela jsme se kamarádili až do okamžiku když jsme zapředli rozhovor na otázky Blízkého východu, válka Irák - Kuvajt, intervence USA (tehdy to bylo aktuální) ... Nezastával jsem žádné stanovisko, jen jsem mu trochu v něčem oponoval. Od té doby se mnou už nemluvil

Arabové jsou necivilizovatelní. Proto zvláště v těchto neklidných dobách bych neriskoval život cestováním po arabských státech. Škoda jednoho mladého života, který pozdě pochopil, že se mýlil.

Já doufám, že se nemýlil.