Bloggere...

to, že je v českých káznicích nadproporční počet vězňů romského etnika je podle Vaší logiky taky diskriminační? Naběhl jste si, musí být

Jinak rovný přístup nemusí znamenat rovný výsledek - viz. příklad výše.

Možná jste si trochu naběhl vy. Jestliže je mezi pachateli trestné činnosti dejme tomu 30 % Romů, pak odpovídá, jestliže i 30 % vězňů jsou Romové. Jestliže ale skoro 50 % otců usiluje o svou vlastní nebo střídavou péči a pečovat o své děti jich pak dovoleno jen 10 procentům otců, něco není v pořádku.

Jsem všemi deseti pro střídavou péči, pokud o ni rodiče usilují. Ale ne tak, jak si to představují dospělí - že budou dítě co týden (nebo delší časové období) šoupat z místa na místo. Dítě ať zůstane, kde je, v jednom bytě, ve svém pokoji, ve stejné škole a se stejnými kamarády. A v tom bytě ať se pěkně po týdnu střídají rodiče. Maximálně by se dalo ještě uvažovat o případu, kdy rodiče bydlí tak blízko sebe, že dítě prostředí vlastně nemusí měnit (ve stejném bytovém domě nebo v téže ulici).

Že se to rodičům nehodí, protože by třeba co týden museli dojíždět daleko do práce, sbalit si svých pět švestek a stěhovat se, nikde by nebyli pořádně doma, možná by tak přišli o nového partnera, protože tento kočovný život by se mu nelíbil ? A dítěti se to líbit má ? Nebýt nikde pořádně zakotveno, mít dvojí kamarády, nebo taky žádné, stále měnit prostředí ? Střídavka naplňuje rodičovské ambice rodičů, ale stěží je ku prospěchu dětí. Dítě potřebuje zejména jistotu a není zavazadlo, aby se co chvíli přesunovalo. To, že jednoho rodiče vidí méně často než druhého pro něj takový stres není, než tyto přesuny, důležité je, že si je vědomo, že i druhý rodič jej má rád a je tu pro něho. Koneckonců pokud rodič, který jej má ve výchově, chodí do práce a dítě do školy, je čas strávený s ním srovnatelný, jako s tím druhým, který má dítě o volných dnech a občas v týdnu.

A že 43% otců usiluje o dítě do péče nebo o střídavku a ten zbytek to prostě vzdal, i když by také chtěl mít dítě ve výchově ? Tomu nevěřím. Že by se opravdu tolik mužů bylo ochotno prakticky vzdát kariéry, tedy i dobrého výdělku, protože s dítětem v péči nelze být dostatečně flexibilní pro zaměstnavatele, čekat na výživné od bývalky, namísto koníčků se po příchodu z práce starat o domácnost atd. ? To jsme tedy opravdu národ vzorných otců. Zajímavé je, že poslézě někteří ti vzorní otcové nejsou ani schopni řádně platit výživné.

Jak víte, že je pro dítě menší stres nevidět jednoho rodiče (a stejně se za ním přemísťovat) než se přemísťovat mezi domovy? Nemám totiž stejnou zkušenost.

Oceňuji naprosto přesnou fotku tří ústavních soudců. Mám osobní zkušenost s ÚS, takže vím, jak je ta fotka přesná.