Matky by měly při pálení mostů se svými partnery brát více ohled na děti. Pokud matka dítě unese na druhý konec republiky, potom spravedlivá střídavá výchova následkem sobeckého konání matky je pro dítě zbytečně zatěžující. V takovém případě je nejlepší, když je dítě svěřeno do péče otce, který se nikam neodstěhoval a který dítě neunesl z jeho domácnosti.

Přesně tak to funguje například v Kalifornii.

Popravdě řečeno mi připadá, že ne vždy je střídavá péče v zájmu dítěte - znám případ holčičky, prvňačky, která jezdí každých 14 dní cca 300 km, protože rodiče se dohodli...tak ona střídá v první třídě školu, osnovy, písmo, kamarádky, kroužky...navíc taková cesta i auitem člověka umlátí...Chápu, že dítě má právo na oba rodiče, ale takto mi to nepřijde příliš šťastné. Jinak pokud by to bylo v jednom městě, jedna škola apod., tak super.

Proto by dítě mělo bydlet na jednom trvalém místě, kde má sociální vazby na kamarády a okolí, chodí tam do školy, do kroužků atd.

To rodiče by se měli střídat v tomto bytě, ne převážet dítě sem a tam jako kočka mladý...

Od středu na všechny světové strany : 

„obětí je vždy a všude jedině dítě !!“

Pokud se dva nedohodnou a proběhne soud bez dohody těch co se rozvádí , takto vždy nějakým způsobem odnese dítě i když to třeba soudce rozhoduje dle svéhonejlepšího svědomí.

Pokud bychom dali stejný případ  k 10různým soudům věřte, že konečný verdikt i co se týká případných návštěv dětí udruhého rodiče a výše výživného by se lišil a bylo by to 10 rozdílnýchrozsudků.

Stejně, tak stejný případ nechte posoudit 50 psychologům v různých věkovýchkategoriích a viděli by jste obrovské rozdíly v jejich doporučeních prosoud. Zde by se totiž odráželo různé období jejich studia na VŠ. (tím ovšem nechciříct, že se psychologové staršího data narození neučí novým metodám a naopak timladší odmítají ty starší metody)

Prostě i psycholog je jen člověk, s osobitým přístupem ke své práci.

  Navíc si myslím, že je obrovsky těžké pochopit jednotlivé sebemenšímaličkosti v jednotlivých rodinách a posoudit natož teprve se rozvíjejícídítě, které má v sobě geny obou rodičů.   Tabulkově to opravdu řešit nejde a tak i dál budou vznikat další a dalšísporné případy a jednotliví lidé budou zažívat pocity vítězství či pocitbezmoci ale pořád tu bude někdo kdo prohraje na celé čáře a to „dítě“!!!!!!!   Jsem rozvedený otec, který má ve vlastní péči děti 2 a tudíž mluvím trochuz vlastní zkušenosti a věřte, že vždy až čas přinese trochu více nadhledua lepšího pohledu na celou věc.

Právě proto, že co soudce (soudkyně) a co psycholog (psycholožka), to jiný názor, aneb za "zájem dítěte" si dosazují, co se jich zachce, je třeba důsledně hájit základní právo dětí na oba rodiče a obou rodičů na děti. Bez zbytečných okolků.

Jste si jistý, že střídavá péče dítěti prospívá? Ukazuje se, že děti, které nejsou vlastně nikde úplně doma to většinou nesou dost problematicky. Nedá se to paušalizovat, každé dítě je jiné.

Ano, každé dítě je jiné. Můj syn se nám odstěhoval z domu, když mu nebylo ještě ani 14 let. Bydlel na hotelu, 70 km od domova a osmou a devátou třídu už dokončil tam. Teď je mu 19 let, bez problémů studuje střední školu, vydělává a je úplně v pohodě. Důležité pro děti je vědět, že se mají kam vrátit, že mají někde zázemí a že když budou potřebovat, mají se na koho obrátit. Myslím, že je to daleko důležitější, než mít pořád stejný pokojík a stejnou postel ve stejném paneláku.

Jestli je ten přepis doslovný, tak mi paní soudkyně připomíná legebdární projev Milouše a jeho "brojlery" a Zagorku 

Hodino , Hodino , a ještě jednou Hodino , co jsi to v tom blogu vyplodil za patriarchální pitomosti? PS: Čti Klimeše!

Z jiného soudku: Žena se po rozvodu s biologickým otcem svého tříletého dítěte znovu vdala. Nový partner se ukázal jako skvělý "otec" vyženěného hocha. Naplno se mu věnoval, naučil ho lyžovat, jezdit na kole, postupem času ho bral na vodu i do hor. Pod jeho vedením byl premiantem třídy.

Až do doby, kdy ego biologického otce nemohlo přenést, že syn se vyhýbá soiudem určeným návštěvám, nepokrytě mu dává nejevo, že se těší domů a že novému partnerovi matky začal spontánně říkat táto. Biologický otec začal usilovat o střídavou péči, i když to psycholog nedoporučoval, stálými žalobami a stížnostmi nejenom otravoval kde koho, ale naprosto zničil harmonické soužití nové rodiny. Hoch přestal být premiantem a když přišel čas návštěvy u biologického otce prchal z domu a toulal se.

P.S. Z mého okolí mohu vypozorovat, že neustále vedené spory o střídavou péči vyvolané otcem jsou dětem na škodu a jsou většinou vyvolané spíše pocitem poníženého ega, či uražené ješitnosti, než láskou k dítěti.

Háček je v tom, že nový partner/partnerka nikdy není současně nový otec/matka a jeho role je naprosto odlišná.

A podpora dítěte v kontaktu s rodičem k ní neoddělitelně patří. Otázka tedy je, čí ego něco nepřeneslo. Otčím si prostě nemůže hrát na otce a macecha na matku, byť by tuto roli fakticky vykonávali.

Nebyl bych si tím úplně jistý. Např. stránka http://www.soudci.info, kde jsou podobné zkušenosti z práce soudců a soudkyň, je právě jimi slušně navštěvovaná.

Pane Hodino paní soudkyně po prostudování spisu měla očividně jiný mázor než vy, který to znáte pravděpodobně jen z vyprávění otce.

To co paní soudkyně rozhodla (z vámi uvedených informací) v rozporu s rozhodnutím ÚS není-rozhodla o poměrně "širokém styku" otce s dítětem-cílem je nepochybně zlepšení komunikace.

na každého soudce je nepochybně plno stížností. je naprosto obvyklé, že si strana, která prohrála na soudce stěžuje.

Ve vašem článku mi chybí podstata-co doporučil psycholog a jaký byl názor samotného dítěte. Bez těchto informací je váš blog zcela mimo jakoukoliv relevanci

Upřímně - nezajímá mne, co doporučuje nějaký psycholog, psychiatr či psychotik. A názor dítěte je relevantní v závislosti na věku a na tom, zda nebyl jedním z rodičů proti druhému manipulován. Každopádně dítě by si nemělo rozhodovat o tom, jestli ho rodič smí vychovávat.

A já dostávám kapky, že píši stále o tomtéž, že?

Jinak, vztahy mezi rozvedenými rodiči jsou zde tak katastrofální, že jsme možná unikem na celém světě.