Ale dite prece nemá jen jedine ustavni pravo, jak vy rikate, na kontakt s oběma rodici. Ma i jina, třeba pravo na život, na zdravy fyzicky i psychicky vyvoj, na vzdelani, na info primerene veku atd, viz umluva o pravech dítěte, nase LZPaS, potažmo Ustava atd... Ta všechna prava a zajmy musí brat soud při svém rozhodovani v potaz a vazit. Ja osobne s myslim a opakovane Vam prispi vam, ze pravo DITETE by mělo byt vždy nadrazeno pravu RODICE (a to i například pravu rodice se na vychove dítěte podilet, pokud by to bylo v rozporu se zajmy ditete). A obecne si v tomto kontextu myslim, ze stridava pece je ve vetsine pripadu v rozporu se zajmy deti a hodi se jen na velmi uzkou skupinu rozpadlych rodin. Soucasnou praxi, kdy stridava pece se uvazuje jako primarni reseni, povazuji za nestastnou a pro škodlivou.

A o tom, co je V ZÁJMU DÍTĚTE rozhoduje soudkyně, která případu věnuje pár hodin svého života, takže situaci v rodině nemůže rozumět. A většinou ani rozumět nechce, protože rozhoduje dle pravidla, "já jsem také matka", a tak rozhoduje ve prospěch matky.

Říká se, že sytý hladovému nevěří. A jak je vidět z některých diskusních příspěvků, někdy by opravdu k poznání situace bylo potřeba zažít ji s vlastními dětmi nebo vnoučaty.

Soud nerozhodl, tak jak jsem si přál, určitě za tím musí být mafie. Jinak něco tak bezobsažného jsem dlouho nečetl.

Soud nerozhodl podle zákona a morálky, protože je na nich nezávislý. Každý tomu říkáme jinak, ale podle mne výraz mafie docela sedí. Až Vám pane Hebelko, soud upře výchovu vlastních dětí, nebo radost s vlastními vnoučaty, tak ten obsah článku pochopíte. Neberte to nijak opovržlivě, některé věci se v životě prostě musí zažít, já bych před pár lety také mávl nad podobným varováním rukou.

Tomu ublíženému Hodinovi musel nějaký soud asi pořádně dupnout na jeho ješitnost, co? Doufám, že pokud si s ním nějaká paní omylem pořídila dítě, tak už je to dítě důsledně soudně chráněno od takového "tatíčka"

Hodina minusuje nepohodlné příspěvky pod svým blogem - to je teda úroveň I to vypovídá o jeho "úrovni"

Ústavní soud měl po roce 2010 nakročeno k tomu stát se důstojnou a uznávanou soudní instancí, když přišel první zásadní nález ke střídavé péči. Tehdy se dalo říct, že jsme sice trochu za vyspělejším západem a severem, ale změny postupně přicházejí i k nám. Od té doby se v Brně rozhodovalo tak nejednotně, že dnes je ústavní stížnost loterií, jednou se rozhodne tak, podruhé onak a nikdo neví dopředu, jak dopadne, přitom právě předvídatelnost rozhodnutí je vizitkou právního státu. A Ústavní soud tak poškozuje i sám sebe, když vyvolal obrovskou vlnu očekávání a stížnosti se tam valí stejně mohutně jako když si lidé kupují losy nebo sázejí v naději na výhru. Dnes v právech dětí na oba rodiče zaostáváme i za Slovenskem a předseda Ústavního soudu po řadě let ve funkci ještě tvrdí, že soud nepracuje podle jeho představ. Kdo za to asi může?

V loterii, i když většinou prohrajete, máte aspoň nezanedbatelnou šanci na výhru (velký díl vybraných peněz se rozděluje zpět na výhry). U Ústavního soudu máte šanci asi 0,6 %. Někdo spočítal, že v tolika případech tento soud vyhověl ústavní stížnosti a chránil právo dítěte na péči obou rodičů. To znamená, že ve zbytku (99,4 %) nechránil. Proto píšu o tom, že Ústavní soud vydal jen pár symbolických judikátů a jinak je ve své činnosti soustavně popírá.

Některé lidi je, pane Hodino, nutné segregovat od dětí opravdu co nejdále. Takové, kteří si uzurpují práva, která chtějí mít, ať je to pro děti přínosem či nikoliv

To je přesně nacistický názor ve stylu Barnevernetu. Někdo si uzurpuje právo rozhodovat, kdo smí a kdo nesmí být se svými dětmi.