Ochrana rodiny a manželství v mezinárodních deklaracích lidských práv

Tvrdíme, jak chráníme lidská práva. Ale srovnání ochrany rodiny a manželství v mezinárodních deklaracích nevychází pro západní svět, zejména však pro Evropskou unii, příliš lichotivě.

V roce 2009 byla přijata Listina základních práv Evropské unie (jako součást tzv. Lisabonské smlouvy). Ta konstatuje v článku 33:

1. Rodina požívá právní, hospodářské a sociální ochrany.
2. V zájmu zachování souladu mezi rodinným a pracovním životem má každý právo na ochranu před propuštěním z důvodu spojeného s mateřstvím a právo na placenou mateřskou dovolenou a na rodičovskou dovolenou po narození nebo osvojení dítěte.

Patrně nejznámější chartou platnou v současnosti je však stále Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948. Ta se rodinou a manželstvím zabývá ve svém článku 16:

(1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.
(2) Sňatky mohou být uzavřeny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů.
(3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.

Existuje ještě jedna významnější mezinárodní charta, u nás ale málo známá, kterou je Káhirská deklarace lidských práv v islámu z roku 1990. Ta o rodině a manželství hovoří v článku 5:

(a) Rodina je základ společnosti a manželství je základem rodiny. Muž a žena mají právo na uzavření manželství a žádné omezení kvůli rase, barvě pleti nebo národnosti jim v tom nemohou bránit.
(b) Společnost a stát musí odstranit všechny překážky pro uzavření manželství a ulehčovat jej a zároveň má povinnost ochraňovat rodinu a její blaho.

Lze stručně shrnout, že pořadí, kam byly tyto články v jednotlivých dokumentech zařazeny, v zásadě odpovídá intenzitě, s jakou se každá z těchto chart snaží chránit rodinu a manželství.

Listina základní práv EU stručně deklaruje ochranu rodiny a dále již jen vyjmenovává sociální práva a benefity, které mají být poskytovány v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím (a navíc s osvojením).

Všeobecná deklarace lidských práv OSN kromě požadavku ochrany rodiny ji označuje jako přirozenou a základní jednotku společnosti. Co se týče manželství, snaží se bránit některým omezením, nezapomíná ovšem ani na určitou opatrnost (sňatky mohou být uzavřeny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů a jakmile dosáhnou plnoletosti).

Káhirská deklarace lidských práv v islámu obdobným způsobem požaduje ochranu rodiny, definuje ji jako základ společnosti a staví se proti omezením v uzavírání manželství. Navíc jej deklaruje jako základ rodiny a po společnosti žádá odstranit všechny překážky pro uzavření manželství a ulehčovat jej.

„Je třeba, abychom my sami přestali ochotně chcípat. Pokud to nezvládneme, Západ zahyne, i kdyby žádný islám neexistoval.“ (Ignác Pospíšil)

Převzato ze Střídavky