Naše děti nemají čas na empatické procitnutí českých ideologických soudkyň a soudkyňdůchodkyň až jim na vejletě po krásné socialistické barnevernetzemi odchytnou na převychování vnoučata nebo pravnoučata. Vláda Havla a Andropovova  prognosťáku je snad zpětně čitelná i pro ty, kteří se neorientují aktuálně. Zákulisní hráči nepotřebují osobnosti samostatné, vyhledávající si informace sami a s odolností před propagandou moci či JEDNOHO RODIČE.

Aleši, tentokrát se k Vám musím přidat se souhlasem. Je mi smutno a líto toho, co se děje v Norsku, ale to, co se děje u nás je průšvih, který škodí zejména dětem, ale taky dospělým a je to jednoznačně nefunkčností systému. Z nějakého důvodu si myslíme (obecné mínění), že je to vždycky problém rodičů, kteří se nedohodnou, což je jejich povinnost. No, ne, že by to nebyla pravda, ale život tak prostě nefunguje a vinit jen rodiče je prostý alibismus za kterým se hezky schovává - ale odnášejí to děti.

x

Dnešní roky se táhnoucí soudy, kdy všichni zainteresovaní (OSPOdy, soudy) jednají naprosto nepředvídatelně ničí děti i jejich rodiče a v zásadě vedou ke zvyšování konfliktu mezi rodiči. Agrese se totiž netrestá (a to, střílím do vlastních řad, zejména v případě matek). A tak skutečně rodiče - převážně otcové (protože to u nás to tak je, ne, že by byli všichni andělé) přicházejí o děti.

x

Pak je na místě se ptát, co to udělá se samotnými dětmi, jak se s tím faktem budou jednou vyrovnávat, jak se vyrovnají s tím, že jim (třeba - není to pravidlo, ale ani výjimka) máma lhala, jak se bude vyvíjet jejich život. Co se stane, když rodič u kterého dítě zůstalo (matka) selže, ať lidsky nebo třeba zdravotně. Těch otázek je neskutečně mnoho. Třeba jestli by nebylo potřeba méně pěstounů, kdyby se dětem zachovali oba rodiče. Roli státu vidím v jednom - rychle a efektivně přimět rodiče k dohodě - dřív, než je napáchaných škod příliš mnoho. Funguje to třeba v Německu. Tak proč by u nás nemělo...

Hle, squadra "Jednoho domova bez otce" se vrátila z demonstrace. Začínají se tu objevovat minusy.

Pane Hodino-ono je to totiž zpravidla jinak než vy tvrdíte-fakt je ten, že naprostá většina těch kdo se na péči nedohodnou už měli problémy v době kdy žili partneři spolu a dítě si podvědomě vybuduje odpor k tomu koho považuje za viníka rozpadu rodiny a nemusí k tomu být ponoukání ze strany druhého rodiče.

Fakt je ten, že pro dítě je nejhorší pokud je proti své vůli nuceno poslouchat spory mezi rodiči.

A k tomu, že soudy zvýhodňují matky-koho jiného by měly "zvýhodňovat"-pokud se na to podíváte statisticky tak je u nás několikanásobně víc matek, které se starají o děti / a nemyslím jen u párů kde rodiče jsou od sebe/ než otců-v naprosté většině domácností jsou to ženy kdo se starají o ten běžný chod rodiny a jsou mnohem více s dětmi než otcové

Soudy nemají zvýhodňovat nikoho... Mají se pouze snažit dětem zachovat péči obou rodičů.

Napadlo mne totéž - proč je tolik hysterie kolem, kdy v Norsku jsou děti ukradeny rodičům, tak že je mohou vidět 2x za rok a přitom žádná hysterie, kdy jsou děti v Česku ukradeny otcům ? Proto, že v Norsku to postihlo matku a v Česku jen otce ?

Je znám případ, kdy nefunkční česká justice schválila únos českých dětí jejich (českou) matkou do Švédska a otec své děti vidí 2x za rok. A kolem tohoto otřesného  případu, otřesného selhání české justice (hanebná soudkyně JUDr. Jana Niedobová) žádná hysterie. A proč ? Že se jedná jen o otce ....