Ruská vojenská účast na syrském konfliktu vzbuzuje emoce. Částí veřejnosti je odmítána, část ruský podíl na likvidaci islamistů vítá. Jaká je vlastně realita?
Od března 2011 je Sýrie zmítána občanskou válkou. Na části syrského území se ujal vlády tzv. Islámský stát. V tomto extremistickém uskupení vládne několik náboženských fanatiků, za pomoci islámského učení, tisícům primitivních vrahů, kteří se neštítí žádného zvěrstva. Probíhají brutální veřejné popravy, celé vesnice přišli o svou mužskou populaci, ženy a dívky se stávají sexuálními otrokyněmi, lidský život zcela ztratil hodnotu.
Přímořské oblasti stále kontroluje právoplatně zvolený prezident Bašár al-Asad. Zbytek území ovládá tzv. umírněná opozice. Což jsou de facto všichni, kteří si neříkají Islámský stát. Rozdíl mezi umírněnci a IS? Prakticky žádný. To dnes přiznávají i Spojené státy. Po letech nelítostné války, která stála život statisíce Syřanů a které nedokázaly zabránit ani nálety západních spojenců, přichází na scénu Ruská federace.
V zemi mají Rusové dvě základny, ze kterých jsou pravidelně prováděny vzdušné údery islamistům, ať už jim říkáme jakkoliv. Zároveň se do akce zapojila i část černomořské flotily a raketové útoky ruských lodí při pobřeží Sýrie slaví první úspěchy. Pokud budeme hovořit zcela otevřeně - Rusové se s tím nemažou. Ale lze se snad chovat lidsky a humánně ve válce? Ano je třeba brát ohled na civilisty, jak jen to je možné. Ale bohužel ve válce se zkrátka ničí a zabíjí, to je realita. Rozsáhlá infrastruktura teroristických skupin byla již zničena a to včetně továren na výrobu zbraní. Zřejmě je na místě ptát se: Co celé ty roky bombardovali Američané, Britové i Francouzi? K čemu vedlo jejich řešení syrského problému? A jak je možné, že po pár dnech a týdnech ruské intervence vidíme tak hmatatelné výsledky boje proti islamistům?
Tento článek nemá za cíl nadržovat Rusku, či jakkoliv heroizovat jejich syrskou misi. Jistě i oni mají své velmocenské plány. Ale to snad mají všechny světové mocnosti. Spíše bychom se měli zamyslet nad evropskou impotencí a pokrytectvím. Nedokážeme již bránit ani sami sebe. Do evropských zemí proudí tisíce barbarů a v rámci politické korektnosti o tom snad již nebudeme moci ani mluvit, natožpak s tím něco dělat. Angela Merkelová svojí pološílenou politikou ohrožuje nejen Německo, ale i zbytek Evropy. Léta páně 1618 se v Praze dva vykukové a jeden pomocník taktéž pokoušeli jednat proti své zemi. Ta událost vešla v paměť jako Třetí pražská defenestrace. Historie by se možná někdy měla opakovat.
