- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Článek je pravdivý, ale jenom napůl. Tu druhou polovinu určují čtenáři internetových příspěvků, kteří nejsou o nic lepší než jejich pisatelé a dovedou být obdobně agresivní, sprostí a nebezpeční. Jestliže např. podnikatel anonymně kritizuje počínání svého finančního úřadu, chrání se tak před jeho pomstou zcela oprávněně, neboť není v rovnoprávném postavení (bohužel). Pokud někdo kritizuje řádění neonacistů, chrání se, aby mu nezapálili barák (policie ho ochrání sotva - ta někde nejspíš odtahuje auta). Kdo nežije na Měsíci, ten dobře ví, že jsou lidé, kterým lze sotva co říci do očí a právě oni často odsuzují anonymitu jako zbabělost (vnucují vlastní pravidla hry druhé straně ne proto, aby s ní poctivě diskutovali, ale aby s ní mohli zatočit). Proto: anonymita není ani zlo, ani dobro. Někdy je na místě, jindy ne.
radši se schovám za nic neříkající nick, něž aby si o mě každej retard hledal něco na internetu.
Anonymitou si mnoho ľudí chráni vlastné súkromie.Kvôli tomu, že blogerka písala pod vlastným menom a identitou o svojich deťoch jej exmanžel podal návrh na odobratie detí - a socialka zareagovala tak, že nie je normálne písať o vlastných deťoch s plnou identitou, lebo je porušené súkromie dieťaťa. Tak musela prestať písať, ak nechcela prísť o deti.
Skutočný prípad.
http://www.sme.sk/c/3512666/blog-ako-dokaz-v-spore-o-deti .html
Na druhou stranu bych nikomu uveřejňování jeho identity nenutil. Ve státech, které více či méně omezují svobodu slova, je pak anonymita vcelku pochopitelná.