Až budeme hrát kvalifikaci, tak budeme hrát proti Skotům a ne proti té sebrance z Rangers. Vždyť v tom zápase nastoupili jen dva Skotové.

My jsme se v Československu jako děcka učili, že ten, kdo omezuje práva člověka podle jeho původu a vzhledu, je rasistou. A do teďka to bez problémů tak většina lidí vnímám a souhlasím s tím. Na západ od našich hranic s Německem se na základě staletých křivd spáchaných na otrocích pořizovaných většinou na pobřeží západní Afriky evropskými národy a později prodaných do otroctví většinou v Americe, vyrostl neřešitelný problém rasismu. Co už se stalo, nejde nijak negovat, jen omluva je dnešním potomkům otroků málo. Vynucují si změnu oslovení, líbání nohou, omlouvání kriminality a útoků na bělochy. Požadují zase na sto let obrátit rasismus na ruby. Vnutit bělochům postavení podřízených, slabých ve společnosti a zasévají pro to semínka strachu. Ale východní Evropa se nemá za co omlouvat potomkům Afričanů, potomkům Indiánů atd. Naše vidění rasismu je jiné, racionální.

Pokud pojedete na Západ od našich hranic, budete vždycky tak trochu opice z Východu. Je tomu už skoro 100 let co tak na nás Západ pohlíží. Zubem času je sice překvapíte, že umíte jíst příborem, jste sečtělý, umíte různé řeči ......... ( což u nich není vždy obvyklý standard ), ale pořád budete z Východu - tam někde od Ruska.

Zapomněl jste ještě na jednu "nespravedlnost". V prosinci vyřadily holky ze Sparty tým Glasgow City z Ligy mistryň

Důležité je, aby rozhodčí utkání skutečně řídil. Pak zvítězí dobrý fotbal.

Jediné čeho uřvané menšiny a jejich aktivisté docílí je to, že je začnou nesnášet lidé, kteří je doteď neřešili.

Podle mě to dopadne tak, že fotbalisté Slavie někde pokleknou a omluví se. Politické tlaky jsou dneska enormní a málokdo má odvahu.

Hlavně ať ti hoši už nikdy neklečí. Vidíme, kam to šílenství s BLM a údajným rasismem vede.

Vítejte v pokřiveném, nereálném světě. Každý člověk má vrozenou sounáležitost s lidmi svého města, klanu, národu. projevuje se to pýchou, snahou o to být nejlepší, excelovat. \Třeba takoví občané města Řím dobyli celý známý svět. V naší demokratické a liberální společnosti, bohudík, krvavé střety nahradil sport, zvlášť slavný fotbal.

Kdo jsou ti hrdinové našeho města, našeho klanu? Bohužel, většinou tam není ani jeden, jsou to gladiátoři z celého světa, kteří za peníze hrají pro slávu našeho symbolu a když se jim nabídne víc, stejně hrají za slávu jiného symbolu. A většinou ti hráči jsou mladí a neumí nic jiného než dávat góly a my jim nutíme peníze, miliony měsíčně. Po hvizdu rozhodčího se zápas rozplyne do nirvány, zbyde po něm jedině rozšlapaný trávník, žádná hodnot, žádná věc.

Když naši vyhrají (náš symbol) jsme šťastní, křičíme radostí, divoce se opíjíme, když náš symbol prohraje jsme smutní, zlí a nešťastní a divoce se opíjíme

Žijeme v normálním světě, není to spíš pokřivená virtuální realita?

Dodatečně jsem si uvědomil, že realita je ještě krutější. Milované kluby, Spatra, Slavie.... k nimž se vztahuje téměř všechen náš citový život, s nimiž se radujeme, smutníme, naše emoce žijí jen pro ně, pro milované kluby nejsou vlastně nic jiného než organizace na generování zisku. A zisk nejde příznivcům klubu, kteří ho milují a jsou na ně citově vázaní, ale jde majiteli, který sedí na druhé straně zeměkoule a zajímá ho zisk, a ne emoce fanoušků.

Mám několik známých, slávistů, sparťanů....., pozoruji, že pro ně je to náhražka náboženství. Doma, v ložnici, nebo v obýváku mají oltářík s vylepenými plakáty klubu, emblémy, šály, vlajky. Oltářík pečlivě udržují a při návštěvě návštěvníka nejdřív uvedou k oltáři, kde s nimi musí sdílet radost, smutek nad milovaným klubem.....

Všichni, co Ondru Kudelu znají, potvrzují, že není příliš silný v angličtině, a nemyslím si, že by dal dohromady větu, ze které ho obvinil Kamara.