Veličenstvo stát II

Včera mi byl zveřejněn na tomto blogu můj první článek s názvem Veličenstvo Stát. Ač byl delší než jedna strana ve Wordu, byl označen jako krátký aby se stal neatraktivním a nemohl dostat karmu. Proto jsem se rozhodl napsat jej v prodloužené verzi znovu, jelikož jeho obsah považuji za důležitý. Následuje původní text: Toto pojednání si neklade za cíl být vědeckým, mou ambicí není být salonním debatérem. Jsou to osobní pocity umocněné životní zkušeností. Vzpomínám si na dobu před 35 lety. Televizní noviny tenkrát byly jen jedny a každý den bylo jedno z prvních slov v nich Generální tajemník nebo Ústřední výbor. Uplynulo mnoho let a dělám si podobnou statistiku. Výše jmenovaná sousloví byla vyměněna za STÁT. Schválně si toho všimněte na ČT 1. Ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích je stát nejfrekventovanějším slovem. Jedna modla byla vyměněna za druhou, která dělá vše možné i nemožné aby se dostala na úroveň modly první. Vliv STÁTU se šíří jako rakovina, zasahuje do všech oblastí života a metastázuje i do oblastí kde by to nikdo nečekal. Jsou monitorovány telefonní hovory občanů, prostřednictvím mobilních telefonů je sledován jejich pohyb, je sledována elektronická pošta a sexuální preference lidí, děti musí být vychovávány pod dohledem státu, platné řidičské průkazy již neplatí a musí se měnit, musíme ročně nechat kontrolovat každý komín a na dům si nalepit energetický štítek..... Přičemž je lhostejné, které strany jsou v současné době vládní a které opoziční. Nazval bych to hrou na demokracii, z které je nám postupně ukrajováno. V průmyslových kruzích se tomu říká KARTEL. Několik subjektů s významnou pozicí na trhu se domluví, že budou "jako" konkurence, přičemž budou spolupracovat ve prospěch všech signatářů kartelu. Cílem tohoto kartelu je udržet MOC co nejdéle, trvale zvětšovat státní aparát, navyšovat počet institucí disponujících veřejnými penězi. Pokud něco nedokážete pochopit hledejte za tím peníze a o ně jde i zde. Čím víc peněz v systému, tím menší adresnost odpovědných a větší příležitost k „plánovaným ztrátám“. Čím větší stát tím menší svoboda jednotlivce. Z tohoto úhlu pohledu není vůbec podivné, že hlavní prostor v největších, masových sdělovacích prostředcích dostávají stále jedny a tytéž strany, přičemž je jedno, která z nich zvítězí. Běžný občan si myslí, že probíhá politický souboj mezi ideami a že oni mohou svou volbou tu kterou upřednostnit. Pokud dají hlas etablovaným stranám ve Sněmovně, dávají hlas STÁTU, stejně jako kdysi Národní frontě. Nebude trvat dlouho výše státního dluhu začne být cenzurována, již je poptávka v jiných oblastech, aby se nezneklidňovalo obyvatelstvo. Stát je instituce (či organizace) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti (státu). Stát je vymezen státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné (státní) moci a to jak vnější, tak vnitřní. Stát zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii), soudy a bezpečnostní sbory (policii). Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933. Podle této mezinárodní konvence je stát subjektem mezinárodního práva splňující tato kritéria. • stálé obyvatelstvo, • vymezené státní území, • státní moc - vláda a státní aparát, • schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. (zdroj Wikipedia) Z této stručné definice plyne, že stát je takový, jaký si jej přejí mít občané. Pokud by občané chtěli, jsou skutečně potřebná jen ministerstva financí (byrokracie), obrany (armáda), vnitra (policie), spravedlnosti (soudy) a zahraničí. O tyto věci by se měl stát starat a na jejich financování vybírat daně. Vše ostatní je drahá nadstavba a řešení těchto záležitostí by měl ponechat výhradně na občanovi a občanské společnosti respektujíc princip dobrovolnosti. O kapitolách výdajů státního rozpočtu pojednám příště. Výše uvedené je soukromým názorem autora, který je příznivcem strany Svobodných.

K původnímu textu přikládám ještě několik úvah: Stát, coby imaginární subjekt je také všeobecným otloukánkem, čelí arbitrážím, stížnostem všelikých "lidskoprávních" institucí, soustřeďuje se na něj nespokojenost obyvatelstva s vysokými daněmi, přehnanými poplatky za úřední úkony, které by měly být hrazeny z daní, s rozvratem zdravotnictví, s vysokou nezaměstnaností, s vysokými cenami energií, s policejní zvůlí. Tentokrát je v tom stát nevinně, za všechno jsou odpovědní ať již jednotlivci nebo zájmové skupiny, které se dají snadno dohledat a jmenovat. Není to však v zájmu kartelu, jelikož voliči by byli informovaní a mohli změnit své preference. Čím bude "STÁT" větší tím víc bude všelijakých excesů a tím menší bude svoboda jednotlivce.