Nové „Rakousko“ v nových hranicích

Před 100 léty se rozpadla C a K Rakousko-Uherská monarchie. Bylo to definitivní. Ale nic není definitivní, současné poměry v Evropě nahrávají vzniku podobného seskupení. EU svým socialismem a pseudohumanismem naprosto propadla

Rusko je silnější, než kdy předtím.

Následnické státy po R-U jsou většinou malé a nemají dostatečný hlas, ani sílu, aby mohly jednotlivě cokoliv ovlivnit. Mentalita občanů tzv. V4 je velmi podobná a byla budována stovkami let soužití v monarchii. V posledních létech je v módě drobení, každý chce svoje teplé místečko ve státní správě, každý chce politické funkce, každý chce být NĚKDO! Jenže udělat ze sebe pidistáteček, kde si vrchnost dělá, co chce je prosté, horší je, jak tam žít. Vzniká komplex malosti a bezvýznamnosti, „zaprděnosti“,  trvání na tradicích a je s nelibou přijímáno, když jim někdo ty tradice bere.

Dnešní hranice V4 zdaleka neodpovídají tehdejším hranicím R-U, něco ubylo, něco přibylo, ale být státem se 75 milióny obyvatel, který vystupuje jednotně, má společný trh a zahraniční politiku je něco jiného, než mít těch obyvatel jen 10 miliónů. Trochu mám problém se samotným Rakouskem, které není součástí V4, zda jej přijmout, nebo nepřijmout, ač mentalita občanů je velmi podobná. Mám pocit, že Rakousko by mělo zájem.

Můj návrh je, příkladně, Středoevropská konfederace skládající se z Polska, Česka, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Konfederace znamená:  Sdružení států, které je označováno jako spojení dvou nebo několika suverénních států, které je podloženo a uzavřeno na základě mezinárodní smlouvy.[3] Členské státy[3] pak mají vlastní společné orgány, které spravují společné záležitosti, které se zpravidla týkají společné obrany, politiky a diplomacie. V ostatních směrech zůstávají nebo mohou zůstat sdružené státy v jednání samostatné.[zdroj?] Členské státy konfederace mají obvykle garantováno právo ústavou nebo smlouvou z ní vystoupit.[zdroj?]  (zdroj Wikipedie).

Kéž by v tomto duchu byla postavena i naše současná EU, nemusily by nastat současné problémy s lisabonskou smlouvou a nucením jednotlivých států k něčemu, co nechtějí, omlouvání těch, kteří své povinnosti neplní a následnému pokusu o vnucení vlastních chyb jiným.

Samozřejmě by vznik tohoto celku musela podepřít referenda. Je to volné spojení, ale může přinést mnoho dobrého. Mladí lidé by se učili cizí jazyky, třeba jen z televize, jako jsem se naučil já polsky, ale mohlo by to být i v osnovách, jelikož mladí lidé se učí velmi rychle. Zvětšil by se vnitřní trh a poklesla závislost na EU, pokud by nezmizela docela. Pokud by se státy dohodly a jako součást NATO zvýšily svůj podíl na financování zbrojení, ubránili bychom se za podpory USA západnímu i východnímu nepříteli.

A na závěr omluva za nedodržení slova. Svého času jsem napsal, že tento článek je můj poslední, ale nebyl.

Toto je pouze můj názor a nechci nikoho navádět, aby jej sdílel dál. Je to námět k zamyšlení.

Příznivec a volič Svobodných – Jaromír Hlubek