Ingredience záhuby

Jako pokusné území v Evropě si ideologie Islámu vybrala Kosovo. Byly tam příhodné podmínky, muslimové byli promíseni s původním Srbským obyvatelstvem, jejich natalita byla enormní a třetí generace již počtem překročila původní obyvatele, z kterých mnozí z Kosova odcházeli. I nastaly všeobecně známé události.

Nebudu se rozepisovat o podrobnostech, ostatně jsou popsány v mém článku z 13.3.2014, takže jen v kostce, islamisté začali útočit, Srbové se začali bránit. Byli celkem úspěšní a to začalo být velkým v očích našim Euroatlantickým „lidskoprávním demokratům“. Heroická akce „humanitárního bombardování“ Bělehradu byla předzvěstí věcí příštích.

Srbsko bylo poraženo, jejich historické území propadlo ve prospěch narkomafií a obchodníků s lidskými orgány. Lidskoprávní demokracie utrpěla veliké vítězství.

Již je to dost dávno a časem tyto události upadly poněkud v zapomnění, o Kosovu se nepsalo, nemluvilo, tudíž jakoby neexistovalo, Miloševič spáchal sebevraždu a tím to bylo vyřešeno. „Multikulturní lidskoprávníci“ nabyli přesvědčení, že vše půjde stejně hladce.

Znásobte Kosovo 100 krát, posuňte se o dvacet let v čase dopředu a máte současnou západní Evropu. Mezi tím, se musilo ještě něco stát. Stabilní „diktátorské“ režimy v Arabských zemích byly rozvráceny. Jistě, podnět dali Islámští teroristé 11.9., ale následné kroky, kdy byla uvalena kolektivní vina na všechny muslimské státy, zejména na Irák diktátora Husaina a Afghanistan pod vládou Talibanu. To podnítilo pseudo revoluční hnutí v Arabských zemích. USA a Evropa se začali míchat do náboženských sporů muslimů a v tzv. Arabském jaru přispěli k likvidaci, doposud stabilních státních systémů v těchto zemích, byť nebyly přesně podle představ „lidskoprávních demokratů“. Ve všech takto osvobozených zemích se rozhořela občanská válka. Evropa, známá po celém světě svým sebevražedným sociálním systémem, se stala cílem ilegálních imigrantů, které nebyl nikdo schopen poslat zpět, ikdyž se nejednalo o politické azilanty, ale čistě o imigranty ekonomické. K původní muslimské populaci, která má na západě již třetí generaci potomků, z kterých mnozí ani neznají jazyk vlastní země, se začali přidávat tito ilegálové s novými, progresivními myšlenkami. Nejdůležitější z nich je nadřazenost synů Prorokových nad změkčilými domorodci, odhodlanost prosazovat Islám na dobytých územích a touha po 92 pannách čekajících v nebi na mučedníky padlé ve jménu víry.

Evropa má ještě čas se bránit. Evropa i USA mají ještě čas ustoupit z muslimských zemí a opevnit svá vlastní území. Mají ještě čas zarazit další příliv ilegálních imigrantů. Mají ještě čas dát na vybranou, buď Evropa nebo Islám a návrat do zemí původu, obojí nejde dohromady. Pokud bychom měli odhodlání a mentalitu Srbů, šli bychom do toho a jakmile by protivník zjistil, že to nebude mít až tak lehké asi by to vzdal, zatím ještě máme početní převahu ikdyž kvalita bojovníků je diametrálně jiná, ještě snad máme armády, které alespoň trochu fungují.

Obyčejný člověk by toto čekal, ale ouha. Islám je omlouván, ne-li glorifikován jako náboženství míru a lásky, náš nejlepší spojenec, který má obrovské zkušenosti, Izrael, je vláčen levicovými politiky bahnem opovržení a obviňován z perzekuce Islamistů. Stále se hovoří jen o teroristech, lidskoprávníci argumentují tím, že nevíme zda jsou všichni muslimové teroristé, ale my ani nevíme zda všichni muslimové teroristé nejsou. My to dokonce ani nesmíme říct.

Jedna věc je jistá, od našich pokrytců toužících po hlasech zbídačených Evropských obyvatel jejich politikou, jakoukoliv akci čekat nemůžeme. Co se ještě bude musit stát než obyčejným občanům dojde trpělivost a dojde k opravdovým občanským nepokojům? Potom asi dojde i na to „humanitární bombardování“, ale tentokrát proti vlastnímu obyvatelstvu. Nacionální socialismus obrácený naruby.

Poslanecký slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Nevím jak to mají jinde, ale mám vážnou obavu, že jsou to jen prázdná slova, jelikož o zájmy všeho lidu se nezajímá vůbec nikdo a o svědomí již nemůže být vůbec řeč. Největší obavu mám, že ještě budeme prosit, na kolenou, Rusko aby nám pomohlo, až nám Islamisté přerostou přes hlavu.

Jaromír Hlubek