Zimní radovánky

Na lyžařských výcvikových kurzech je veselo vždycky,ale co teprve když jedou na hory studenti střední školy.To bývá pořádný mazec.Vůbec to také nezávidím učitelům,protože ti si prý házejí dokonce mincí,kdo tento výlet o nervy absolvuje.

Většinou jede tělocvikář,třídní učitel a jako třetí část doprovodu jezdívá některý sportovně disponovaný rodič.Musí umět lyžovat,aby na studenty mohl dohlédnout i na svahu.
Toho roku jel jeden tatínek,který byl kdysi v juniorské reprezentaci běžců,takže obzvlášť významná posila.
První dny šlo všechno skvěle,i když ze zmíněného tatínka Honzy byl neustále cítit rum.Nepřikládali jsme tomu však žádnou větší váhu,protože v zimě na horách je potřeba se nějak zahřát a kromě nás si toho ani nikdo jiný asi moc nevšímal.
V půlce kurzu mělo asi 10 přihlášených běžkařů jet na celodenní výlet.Dostali sebou Honzu.
,,Hlavně je nenechte pít alkohol"kladli mu na srdce ostatní učitelé.,,Spoléháme na vás jako na záruku kázně!"
Dopoledne vyrazili a počítalo se,že se vrátí tak ve čtyři odpoledne.
Vrátili se v pět,ale sami,bez dohlížeče a záruky kázně Honzíka.Ten do sebe prý na Dvoračkách lil grogy a nechtěl odjet.Děcka si dali jeden s ním,a protože nechtěli dorazit za tmy,tak se vrátili bez něho.
Telefonovalo se mu,ale ani tady nebyl dostupný.Paní učitelka zavolala tedy na Dvoračky.
,,Jó,jeden chlap usnul venku na terase u stolu,to by mohl být on!"Rozhodlo se,že správce naší chaty dojede pro Honzu na sněžném skútru.
Chudák s ním přijel celý vyřízený,že tohle tady ještě nezažil.Několikrát mu prý spadl ze skútru,a když ho k sobě připoutal řemenem,vyzvracel se mu za krk.
Když se RUMOVÝ TATÍNEK ( jak jsme mu začali říkat) ráno probudil,byl poslán domů a zbytek kurzu nás bylo už o jednoho méně.