Názor je jen odraz momentálního stavu poznání v dané oblasti ktrým disponujete, zatížený vaším  'světonázorem'. Lidé obvykle zatíží svů stav poznání domněnkami, neboť poznání je ve většině oblastí samo o sobě příliš malé na to, aby stačilo ke zformování  názoru. Někdy do formování názoru lidé nevkládají domněnku, ale přímo lež. to tehdy, když čistě zformovaný názor( bez domněnek a lží) hovoří proti emocím člověka. ( nesnáším toho člověka/závist, žárlivost či jiná předpotopní emoce/ a proto svůj názor zatížím domněnkou nebo lží tak, aby i můj názor na něj byl negativní.) Proto názor nemůźe být dobrý, nebo špatný, může být jen pravdivý nebo nepravdivý. Jakmile do názoru bstupuje lež nebo domněnka, názor se stává nepravdivým, nemocným...

Poznání a dílčí názory mohou kultivovat náš světonázor. Bohužel v daném kulturním prostředí je náš světonázor ovlivňován kontextem tohoto prostředí tak moc, že dokud se z něj nevymaníme, nebudeme umět nechat náš světonázor vyvíjet se v jeho čistotě. Nebo si to nebudeme komplikovat, a náš světonázor nahradíme vírou, a místo toho, abychom hledali odpovědi v sobě, budeme je hledat v tom co zformulovali jiní. Pokud se například víra v Boha stane během života přirozenou součástí Vašeho světonázoru, jste věřící člověk. Pokud je to naopak a vy pouze nahradíte svůj světonázor vírou, stává se z Vás dogmatik bez vlastní identity.

Co mi z toho vyplývá? Že názor nevzniká přemýšlením nad něčím. A nebo ano, ale raději tomu budu říkat interakce poznánim o daném tématu a mého světonázoru. Diskuze je prostředek pro rozšiřování poznání o daném tématu a celkové poznání je pak světonázorem. Toź tak po ránu:) 

Asi to učešu a uveřejním jako blog, libí se mi to 

Jsme jen lesklým kamínkem ve kterém se zrcadlí názory ostatních. Vždy odrážíme a jako kaleidoskop kombinujeme jen to, co jsme jinde viděli.