Klimatická změna: od vědeckých poznatků k politickému řešení

Dne 5. listopadu v dopoledních hodinách se konala panelová diskuse o klimatických změnách. Nejprve akce měla vědecký charakter, poté to mělo tendenci se zvrtnout k nepolitickým ambicím.

Nejdůležitějším pro mě jednoznačně bylo zhruba deseti minutové vystoupení českého zástupce IPCC a pracovníka Českého hydrometeorologického ústavu RNDr., Ph.D. Radima Tolasze, i když vlastně pouze v jeduchém znění shrnul vědecké poznatky, které jsou v podstatě delší dobu známy. Nicméně projev měl svůj smysl, protože pan Tolasz se zaměřil na to nejdůležitější, či na často diskutované podtémata.

Fotku jsem pořídil přímo z místa činu.

Co všechno v těch deseti minutách zaznělo... Poměrně dost. Pan Tolasz jasně podotkl, že v poslední době průměrná globální teplota stagnuje, či se zastavila, přičemž připomněl, že z hlediska klimatologie se jedná o nepodstanou informaci, neboť z pohledu min. 30 let, což je z pravidla doporučován jako min. stanovený časový úsek pro hodnocení stavu klimatu, nemá velký význam na tom lpět. Zdůraznil, že modely pracují s více než 30 letými průměry.

Osobně současné stagnaci nerozumím, protože po nastudování věděckého článku z fb stránky Nasa Climate Change jsem zjistil, že po vyplnění mezer satelitním měřením prakticky pauza zmizí. Buď jsem něco opomenul nebo zkrátka měření z meteorologických stanic je považováno za standartní metodu, i když se na některých částech neměří. Nicméně vzhledem k pravidlům metod klimatologie není potřeba stagnaci příliš rozebírat. Něco i v tomto smyslu tam zaznělo.

Zmínil se též o překroucení faktů ohledně přibývání ledu na Antarktidě. Upozornil, že pozorujeme nárůst plovoucího ledu, avšak kontinentální celek dlouhodobě ubývá.

Dalé naznačil, že můžeme pozorovat jakési anomálie počasí i v Evropě. Doplnil to např. minulou teplou zimou způsobenou změnou albeda a tryskového proudění. Tato část je jistě složitější a vzhledem k časové tísni nebylo možné vyložit podrobnosti. Předpokládám, že šlo spíše o takový vědecký doplněk.

Projev byl dokonale propojen se všemi základními poučky, v kterém se vešlo i povídání o důležitosti nejistot, budoucí charakteristice klimatu, vstupních hodnot v modelování klimatu atd.  Určení míry nejisoty je jedna z nejdůležitějších metod v klimatologii. Často diskutéři toto opomíjejí, protože metoda o nejistotách právě je důležitou součástí důvěryhodnosti.

Vzhledem také k politickým otázkám bylo potřeba krátce shrnout globální cíle. Po několikáté klimatolog vysvětloval, že cíl o nepřekročení  2 °C je jedna z mnoha dalších variant. Také naznačil svůj skeptický pohled na přehnané závazky EU. Hovořil o důležitosti snižování emisí v globálním měřítku. Jinými slovy je důležité přemýšlet o zastavení růstu a pak dále postupně, třeba i časem, vymýšlet další vhodný postup. Konstatoval, že si dovede představit nižší cíle, které mohou mít větší smysl až v momentně zapojení dalších klíčových států. To může přinést mnohem větší efekt.

Na to ale reagoval stínový ministr životního prostředí Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. tím, že 40% závazek snížení emisí se týká pouze EU. Bohužel pan Moldan není liberální ekonom, takže vidí výhody pouze  pro budoucno ve spojitosti opatření se zvýšenými riziky extrémního počasí. Myslím si ale, že vysoké státní dluhy a ekonomické zaostávání není ani v kontextu se změnou klimatu vůbec žádnou výhrou, naopak! Je důležité jednotlivé kroky promýšlet hlavně právě s ohledem na liberální politiku. To je pro mě zásadní věc. Proto je mi obecný názor pana Tolasze, a dalších, sympatický. Není potřeba přehánět.

Během projevu se promítaly jednotlivé základní vytypované grafy, které vše dokládaly. Když jsem se dozvěděl, že o vědeckých poznatcích se bude mluvit pouhých deset minut, byl jsem zklamaný. Jenomže kupodivu se do toho času vešlo tolik, že jsem určitě zde, v mém blogu, něco vynechal.

Potom už akce probíhala v jiném duchu, v environmentálním. To byla ta část, která mě už nebavila.

V úvodu jsem napsal, že to mělo tendenci se zvrtnout k nepolitickým ambicím. Myslím si, že to tak je, protože se tam obhajovala politika EU a chválilo se mnoho projektů mezi něž patří např. program Zelená úsporám. Neměl jsem moc sil to poslouchat, ale vydržel jsem. Vše co v současné době liberálové obhajují, nezaznělo tam z toho vůbec nic. Prostě konec, liberální politika neexistuje. Přitom liberalismus je základ svobody a prosperity, na to by se mělo v otázkách o změnách klimatu klást velký důraz.

Logika environmentalismu spočívá v tom, že prioritou budoucnosti je ochrana klimatu a to nám má přinést prosperitu. To není politika, to je aktivistický ambicionismus.

Pokud se opatření nebude propojovat s liberální politikou v reálném čase a nebude se brát zřetel svoboda jednotlivce a prosperita, myslím si, že to můžeme rovnou zabalit.

Dodatečně pro pořádek dávám odkaz na zmíněnou akci:

 Klimatická změna: od vědeckých poznatků k politickému řešení