Společnost je vždy mixem politicko-ekonomických směrů. Liberalistické tlachání Svobodných nerespektuje některé současné jevy jako

- mocnější než státy jsou nadnárodní korporace, banky

- všeobecná globalizace

- liberálnější politika vyžaduje vyšší úroveň elit včetně morálky a ta je v tomto státečku velmi bídná

Bankám většinu moci poskytují centrální banky, moci nadnárodních korporací se nebojím, maximálně mě budou obtěžovat reklamou, ale do vězení mě nezavřou.

Globalizace a liberalismus se vzájemně nepodmiňují ani nevylučují, liberalismus ovšem globalizaci do jisté míry fandí, protože se staví proti ekonomickému protekcionismu.

Co je delegováno na stát, o to se jedinec přestává starat, protože to přece přenechal státu. Stát vytlačuje individuální aktivitu z těch oblastí, které si přivlastnil. Pokud jsme na stát delegovali morálku (např. místo pomoci bližnímu máme sociální stát, místo péče o staré rodiče máme důchodový systém a domovy důchodců, místo toho, abychom děti vychovávali k zodpovědnosti, tak si myslíme, že jim fetovat zabráníme tím, že to zakážeme), tak se jedinci přestávají starat o morálku. Proto morálka upadala nejvíce v komunistických zemích - v nich na sebe stát bral zodpovědnost za všechny oblasti života.

Liberalismus je to, co zůstane, když z politiky (nejen té ekonomické) odstraníme veškerý státní dirigismus a nesmysly. A liberalizovat začne být nutné vždy, když ekonomika už neunese žádný další dirigismus. 

Moc ale nevěřím, že za mého života dojdeme k čistě liberální podobě státu. Spíš se budeme stále pohybovat na pomyslné ose svobody a nesvobody. Nyní se pohybujeme velkou rychlostí směrem k nesvobodě, takže vidím určitou naději, že by mohl nastat protipohyb směrem ke svobodě.

Jistě, pokud to někdo udělá.

Liberalismus byl pokrokem jen na počátku, jako vzpoura proti feudalismu. Neoliberalismus, zejména ve spojení s postmodernismem, je již víceméně "mimo", neboť  vedl k obnově "nového feudalismu", tzv. nového řádu světa. U nás po Listopadu šlo jakýsi ultraliberalismus a výsledky se dostavily v podobě nárustu téměř všech negativních statistik. Jistě je namístě obava, abychom opět nepřešli jen z extrému do extrému, z bláta do kaluže, ale moc tomu nevěřím.