Vojenská katedra

prověří tě v zimě, v létě, za vedra. Správnej chlap měl by znát článek 30 a 31. Zpívají ve stejnojmenné písničce Barel Rock. Vojenská katedra byla další pakárnou, kterou si bolševik vymyslel (či někde okoukal) na mladé muže.

Pro ty, kteří nevědí, o co šlo. Vojenská katedra byla zřízena pro vysokoškoláky, respektive pro jejich vojenský výcvik během studia. Bolševik nejspíš zjistil, že pro budování socialismu jsou vysokoškoláci užitečnější a potřebnější v civilní práci, než při nesmyslném šaškování na vojně, proto zavedl přípravu na válku při studiu. Výměnou pak bylo zkrácení základní služby na jeden rok (ze dvou). Během dvou let studia se chodilo na celý jeden den v týdnu do výcvikového zařízení, kde vojáci vymývali studentům mozky (holky měly volný den). Toto "studium" bylo zakončeno pětitýdenním soustředěním během prázdnin a zkouškami v nějakém vojenském výcvikovém prostoru.

Pokud byl student z vojenské katedry vyloučen, šel poté na dva roky na vojnu. Pokud by však odmítl vojenskou katedru jako takovou absolvovat (třeba plánoval po ukončení studia emigraci), měl problémy i s řádným civilním studiem a v zásadě mohl být vyloučen ze školy.

Dost bylo suchopárné faktografie, nyní něco praktických zážitků.

V mém případě celému tomu divadlu velel jakýsi vychlastaný generál. Nevím, zda chodil opilý už na nástupy, nebo měl tak zdecimovaný mozek, že už mu to jinak nešlo, ale sotva otevřel hubu, bylo to minimálně na pár facek (nebo spíš pořádnou pěstí mezi oči). Považuju za velmi pravděpodobné, že v jiné situaci by si to slíznul. Za nezapomenutelné považuju jeho prohlášení, že je (pro nás) mnohem důležitější vojenská příprava než civilní studium. To jistě ze své hlavy neměl, protože nevypadal na to, že by byl schopen zplodit vlastní samostatnou myšlenku. Dodnes netuším, jak si představoval možnost udržení armády v použitelném stavu bez masivní civilní podpory.

Pokud však srovnám důstojníky, působící na vojenské katedře s tím, co bylo v běžných jednotkách, jednalo se o výkvět inteligence. Příklad: šéf přes tanky, po tom, co uvedl uvažovanou životnost toho krámu v ostrém boji, suše konstatoval, že ta masa materiálu se k ničemu nehodí, leda by se z něj vyrobily například žiletky.

Zažil jsem tam i jednoho chlapíka, na kterého rád vzpomínám dodnes. Říkalo se, že někdy po krizových letech (1968-9, kdy byla armáda "pročištěna" od nespolehlivých živlů), zůstal jeden ročník vysokoškoláků z rozkazu v armádě. Nevím, zda to bylo takto, byť v 50. letech taková situace opravdu nastala. Dost možná měl ten člověk nějaký malér, který tímto způsobem zahladil - že zůstal v armádě. Každopádně byl to dobrý salámista a na celou vojenskou buzeraci s velkým přehledem kašlal. Já osobně jsem se s ním setkal jen při suplování, ale přesto ve mně zanechal nezapomenutelné zážitky, které musím zaznamenat dřív, než je požere skleróza. Ještě musím poznamenat, že byl původem ze Slovenska, ale po těch letech prožitých zde mluvil půvabnou českoslovenštinou, kterou dnes nedokážu napodobit. Proto prosím přijměte omluvu, že budu překládat do češtiny.

Na začátku hodiny rád dával krátkou písemku. Písemka probíhala zpravidla tak, že jsme opisovali seč se dalo. On mírnil jen větší hluk. Byla tam jedna otázka, kterou téměř nikdo neznal. Rozpačitost studentů byla taková, že si všiml, že nikdo nezná (či nechce ostatním prozradit) správnou odpověď, takže nám napověděl. Ve své zlomyslnosti chybně. Při opravách se pak radoval, jak s námi vyběhl - takže téměř všichni měli dvojku. Známky zapsal do třídnice. Během výuky tam za ním přišel jiný voják cosi vyřídit. Zatímco čekal na odpověď, prohlédl si třídnici a začal se podivovat, jak je možné, že všichni mají stejnou známku. Onen důstojník na to se samozřejmostí sobě vlastní a v duchu vojenské uniformity odpověděl: "No to by byl pěkný bordel, kdyby měl každý jinou!"

Jednou přinesl na hodinu zbraň proti tankům, které se říká pancéřová pěst. Zkusím zde zaznamenat jeho výklad, tak, jak si ho (přibližně) pamatuju. "Je to ruční zbraň, ale je třeba si dávat pozor na to, že z druhé strany při výstřelu šlehá plamen. Takže nesmíte tou druhou stranou na nikoho mířit. Dnes se tato zbraň už prakticky nepoužívá, ale za druhé světové války byla velmi oblíbená. To takhle během pražského povstání jezdily ulicemi německé tanky, chlap se kouká z okna a říká si, že už mi tu jezdit nebudou. Tak si stoupnul do okna, zamířil na projíždějící tank a vystřelil. Tanky mu tam sice jezdit přestaly, jenže zapomněl, že z druhé strany jde ten plamen - a tehdy se odehrával veškerý život v kuchyni - a jak šel z druhé strany ten oheň do místnosti, kde svačila rodina, housku se šunkou nebo něco takového, a teď tam ten oheň do toho, písek jim lítal do svačiny, a bylo to nechutné..."

Soudruzi, kdyby se někomu z vás snad do hlavinky vkradla myšlenka, že to nakonec přece jen byla švanda, ihned jí zase zapuďte. Fakt, bez některých legrací bych se opravdu milerád obešel. Jakákoliv obdoba bolševické armády je jedním z těch případů.