„Veselé“ příhody s hygienickou stanicí – trestní oznámení

Protože úředníci arogantně odmítli byť jen připustit jakékoliv své pochybení, nezbyla mi jiná možnost, než souběžně s vymáháním náhrady škod podat i trestní oznámení.

Podal jsem tedy oznámení o podezření ze spáchání trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby a korupčního jednání na pracovnice hygienické stanice pobočky Praha Východ, ve kterém jsem popsal příběh v rámci toho, co je napsáno v předchozích dílech. Z policie mi přišlo vyrozumění, že „nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin“. Požádal jsem tedy o možnost nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Tato možnost mi byla odmítnuta tímto sdělením:

„Vzhledem k tomu, že objektem tr. zákoníkem chráněného zájmu v případech podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle ust. § 329 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu přijetí úplatku dle ust. § 331 odst. 2 tr. zákoníku je zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních osob, který je v souladu s právním řádem, a na ochraně práv a povinností fyzických a právnických osob a zájem na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života a zájem na ochraně podnikatelských vztahů před korupcí. Poškozeným je tak v těchto případě stát.
… s.r.o. tak jako oznamovatel není v procesním postavení obviněného, poškozeného, či zúčastněné osoby dle ust. § 65 tr. řádu a proto vám není možné poskytnou spisový materiál k nahlédnutí.“

Tedy jsem ani nedostal šanci zjistit, zda bylo vyšetřování vedeno řádně, nebo zda byly mé zájmy poškozeny.

V předchozím dílu jsem zmínil, že ministerstvo zdravotnictví reagovalo na mou žalobu a že v té reakci předložilo důkaz proti sobě. Klíčovou část jsem ocitoval, zopakuji jen ve zkratce: k mým důkazům, že interpretace mé návštěvy hygienické stanice jako nezávazné konzultace byla v rozporu s mými zájmy, ministerstvo ještě potvrdilo, že původní projekt ve své původní podobě byl naprosto v pořádku – z čehož plyne, že i z pohledu úřadu bylo nesmyslné, abych takový projekt jakkoliv konzultoval. Podal jsem tedy další trestní oznámení s uvedením této nové skutečnosti, s tímto upřesněním podezření:

„- Uvedení v omyl dle § 181 odst. 1 písm. a) Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen TrZ)
– Zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 a odst. 2 písm. d) TrZ“

Plus v textu zopakování podezření z takového jednání obou pracovnic, které mě mělo navést k nabídnutí úplatku. Na to jsem se „dozvěděl“: „Ani jedna z pracovnic není úřední osobou a nemohly se tak dopustit shora uvedených tr. činů.“ A že úřední osobu je toliko vedoucí příslušného oddělení. Toto „zjištění“ mě dostalo do kolen – jednak je to v rozporu s tím, co se lze dočíst v zákonech i na stránkách hygienické stanice, jednak by to také znamenalo, že referenti hygienické stanice nemohou samostatně (tedy bez účasti vedoucího, coby úřední osoby) provádět kontroly v provozovnách a cokoliv kontrolovaným subjektům nařizovat, natožpak udělovat pokuty. Předal jsem tedy případ státnímu zastupitelství k novému přešetření. Tam se také snažili případu zbavit a pokoušeli se mě odradit od uplatnění svých práv, já však na novém prošetření trvám.

Podobně jako v případě soudu je toto aktuální stav platný k datu prvního publikování článku. Zda bude v budoucnu nějaké pokračování, nejsem schopen nyní slíbit. Každopádně po třech letech tahanic (dosud neskončených) s úřadem jsem došel k následujícím závěrům:

1. Domoci se spravedlnosti při poškození ze strany úředníků je v tomto státu velmi obtížné. Úřady nejspíš spoléhají na to, že 100x nic umořilo krávu a poškozený to prostě vzdá. V mém případě však mají docela smůlu – protože mě „zachránili“ před honičkami a stresy spojenými s podnikáním, mám na ně dost času i trpělivosti. V celkovém srovnání mám i přes tahanice s úřadem méně stresu, než bych měl s cukrářskou výrobnou. A to se také počítá. :)
2. Hygienickou stanici považuji za úřad arogantní, plný svévole a skrz naskrz prolezlý korupcí, se kterým už nechci nic mít do konce svého života. Tedy kromě domožení se nápravy škod, které úředníci způsobují. Úřad by měl pomáhat rozvoji podnikání a k sankcím přistoupit až v případech, kdy podnikatel jasně podvádí. Úředníci (určitě někteří) však dusí podnikání už v samém počátku. Zjevně jim nedochází, že právě podnikatelé jsou zdrojem jejich platů. Pokud je bezdůvodně zničí, ohrožují tím zdroje své obživy.
3. S tímto úřadem je možné jednat jen písemně. Pokud snad dojde k ústnímu jednání, je třeba si vše  nahrát, nebo aspoň nechat písemně potvrdit (a od úředníků podepsat). A to proto, že je třeba počítat s tím, že v případě sporu budou nejspíš lhát. Podobně, jako lžou v mém případu. Ke každému úkonu tohoto úřadu je nezbytné shromažďovat důkazy a uchovávat je. Včetně jmen zúčastněných osob.
4. Jsem přesvědčen, že i přes zdlouhavost a obtížnost celého procesu má vymáhání spravedlnosti vůči úřadům smysl. Úřední svévole a buzerace u nás dosáhla už takové úrovně, že snižuje kvalitu života. A ze zkušeností z vojny (ještě za komunistů) vím, že kdo se nechá šikanovat, je šikanován. Kdo se šikaně postaví, může mít zpočátku problémy, ale v dlouhodobém horizontu se to vyplatí.

Předchozí příběh: soud

Článek byl napsán pro web uredniciskodi.eu