Uplatnění principu EET v MHD

Pravdivý výrok: někteří pasažéři jezdí bez platné jízdenky. Nepravdivý výrok: všichni pasažéři jezdí někdy načerno.

Představte si, že dopravní podnik si udělá odhad, že černí pasažéři způsobí podniku škodu ve výši X peněz tím, že nezaplatili jízdné. Takové odhady si bezpochyby dopravní podnik dělá průběžně a snaží se omezit množství černých pasažérů namátkovými kontrolami platných jízdenek. Až sem je vše v pořádku, namátková kontrola neobtěžuje ani neomezuje řádně platící cestující nad míru únosnou. Je také zřejmé, že o co méně zaplatí černí pasažéři, o to více musí zaplati někdo jiný.

Na základě výše uvedených tvrzení (zejména toho druhého) tedy dopravní podnik vymyslí, že je třeba zpřísnit kontrolu všech cestujících (všeci kradnú), zmenšit X na x a zavede zařízení, které monitoruje pohyb cestujících v prostředcích hromadné dopravy. Zařízení funguje tak, že při nástupu do dopravního prostředku se aktivuje a odesílá dopravnímu podniku průběžné informace o tom, kde právě se cestující nachází. Můžete zůstat v klidu, po vystoupení z dopravního prostředku se zařízení deaktivuje (rozuměj, přestane sledovat polohu), takže nebude zneužito ke sledování pohybu u milenky (možná). Cestující samozřejmě musí mít kromě toho ještě platnou jízdenku, kterou kontrolují již existující kontroloři. Zařízení si každý cestující musí zakoupit na vlastní náklady - a jako kompenzaci dostane jednorázovou slevu při nákupu roční jízdenky, nikoliv však už pro jednotlivou jízdenku, nebo třeba čtvrtletní.

Dopravní podnik vedle již existujících kontrolorů najme další kontrolory, kteří kontrolují, zda má cestující u sebe zapnuté zařízení na monitorování jeho cesty prostředkem hromadné dopravy a zda záznamy z tohoto zařízení odpovídají označené jízdence. Aby tito kontroloři měli jednodušší práci, je každý nastoupivší cestující povinen ostatním spolucestujícím ukázat, že má s sebou zapnuté sledovací zařízení. Pro případ, že by do prostředku hromadné dopravy nastoupil cestující bez zapnutého zřízení, je u každých dveří bonzovací tlačítko, kterým může každý cestující ohlásit řidiči či dopravnímu podniku, že nastoupil nepoctivý pasažér. Ještě štěstí, že ostatní cestující nejsou pokaždé povinni nahlas ohlásit "viděl jsem".

Přijde vám to absurdní? A EET vám absurdní nepřijde? Ať tak či tak, vítejte v Absurdistánu.

Aby to nebylo zas tak jednoduché, dopravní podnik má speciální linky z místa A do místa B, do kterých může nastupovat jen někdo. Pasažéři v těchto linkách nejen že neplatí jízdné, ale ještě ke všemu dostanou během cesty občerstvení. Přitom vůbec nezáleží na tom, zda pasažér opravdu potřebuje přejet z místa A do místa B. Dopravní podnik prostě prohlásí, že linka z místa A do místa B je pro hromadnou dopravu prospěšná a průběžně posiluje počet spojů jezdících na této lince. A kdopak provoz této linky platí? No přece cestující z ostatních linek, kteří se však většinou do prominentní linky nedostanou. Máte ještě chuť platit za jízdné v MHD? Kdo je vlastně největším černým pasažérem?