Přemnožení úředníci

Je-li kobylek přiměřené množství, nikomu nevadí a jsou i potřebné - například jako krmení pro ptáky či lidi. Pokud se však přemnoží, dokáží zlikvidovat veškeré zdroje potravy v širokém okolí.

Podobně je to s úředníky - v přiměřeném počtu jsou potřební, v přemnoženém stavu v podstatě už jen škodí samotným svým počtem a nadměrně spotřebovávají zdroje, které by jinde posloužily užitečněji.

V 90. letech bylo tématem dvou nebo tří volebních kampaní snížení stavů úřednictva. Slibovaly strany zprava i zleva, střídaly se u moci (strany), avšak nesplnily. Množství úřednictva rostlo všem, posléze bylo téma opuštěno a zapomenuto. Asi by bez tolika úředníků stát přestal fungovat a upadl v naprostý chaos.

Podívejme se na vývoj úřednictva v ČR - nejlépe je čerpat z dat Českého statistického úřadu. Data jsem získával ze stránek Česká republika od roku 1989 v číslech a Trh práce v ČR - časové řady - 1993 - 2014.

Graf jsem sestavil ze dvou zdrojů - k datům z jedné tabulky jsem přidal náhled na zaměstnance v ozbrojených silách (šedá čára) z další tabulky. Dle mé interpretace je šedá čára součástí žluté čáry. Je-li má interpretace správná, pak dlouhodobě ubývá lidí v armádě, kdežto celkový počet lidí ve veřejné správě mírně narostl (žlutá čára) - což může znamenat, že narostl počet státních úředníků. Oranžová čára pak může započítávat i lidi v soukromých firmách. Spíš bych však vsadil na to, že se jedná především o lidi v různých neziskovkách a podobných organizacích. Každopádně, pokud sečteme čísla za žlutou a oranžovou čáru, vyjde nám za rok 2014 dost hrozivé číslo, blížící se půl milionu. Vzhledem k tomu, že ekonomicky aktivních lidí je dohromady téměř 5 milionů, máme tu pěkné hejno hladových kobylek.

Může tolik lidí s daným zaměřením vykovávat nějakou smysluplnou práci? Podle Zákonů profesora Parkinsona se úředníci dokáží zahltit neproduktivní a nesmyslnou prací sami mezi sebou. Mohou sice dřít jako koně, ale pro společnost z toho nemůže plynout žádný rozumný užitek. V době počítačů, kdy lze data zpracovat mnohem rychleji a efektivněji, než za první republiky, by člověk očekával, že nebude zapotřebí více úředníků, než za zmiňované první republiky. Omyl, je jich dle různých zdrojů několikanásobně víc. Co takoví lidé tedy mohou dělat?

Ať se na to dívám z jakékoliv strany, vycházejí mi dost chmurné závěry. Roste vměšování státu do našich životů. Ke kontrole, zda se občan správně podvoluje státní buzeraci, je zapotřebí víc a víc úředníků. Krásným příkladem z poslední doby jsou kontrolní hlášení DPH a elektronická evidence tržeb. Prostě stát chce mít hezky po bolševicku detailní přehled o tom, kdo se kdy a kde uprdl. Obzvláště pikantní v této situaci je, že velký dotační podvodník obviňuje z podvodů drobné hospodské a další živnostníky a chce jim jejich mnohem menší prdíky zarazit. Stát má přitom jiné nástroje k vyhledání a potrestání těch, kteří podvádějí při odvádění daní. Jenže stát zjevně nemá kvalitní úředníky, kteří by uměli stávající nástroje využít, takže se uchyluje ke kontraproduktivní plošné buzeraci všech. Náš stát lidem více škodí, než slouží...

Hezkým příkladem činnosti, kterou lze považovat (až na vzácné výjimky) za škodlivou, je přerozdělování dotací. Čím je škodlivá? Jestliže chcete někomu něco dát, pak to nutně musíte nejprve někomu sebrat. Protože mluvíme o státu, pak je zřejmé, že prostředky k přerozdělení bere těm, kteří něco užitečného produkují. Jinde brát nelze. Dotační přerozdělování je také pro úředníka snadným svodem ke korupčnímu jednání. K tomu jsou následně zapotřebí další úředníci, kteří dohlížejí na poctivost těch prvních. To všechno stojí nemalé peníze marně utopené v přerozdělovací mašinérii. Kdo chce takové hlouposti platit, nechť se přihlásí. Nebo raději ne, nechť je rovnou platí, ale mě ať z toho vynechá.

Zvláštní kapitolou jsou parazitovky. Takto nazývám neziskové organizace, které jsou přisáté na veřejné prostředky a v lepším případě nedělají nic prospěšného, v horším případě nám ještě za naše peníze škodí, například lživými pomluvami nebo křivým obviňováním. V souvislosti s tématem článku si dovoluji lidi z těchto organizací zařadit mezi úředníky, protože získání dotací z veřejných prostředků vyžaduje velké množství úřadování (i státního), které je v konečném výsledku škodlivé - jak jsem si dovolil naznačit v předchozím odstavci.

Výše popsané v podstatě naznačuje, jaké služby a v jaké kvalitě stát poskytuje občanům za jejich daně. Pokud se někdo domnívá, že se zvýšením počtu úředníků vzroste i kvalita veřejných služeb, velmi se mýlí. S pomocí nějakého "správně" sestaveného úředního formuláře se sice může "zjistit", že kvalita služeb občanům ze strany státu vzrostla, v realitě však pozoruji spíše opak. Roste množství buzeračních požadavků, roste složitost a nepřehlednost zákonů, což mě celkově jako občana jen zatěžuje hromadou různých povinností, mnohdy zcela nesmyslných a poškozujících. Takové podmínky jsou demotivační pro rozvoj osobní iniciativy lidí směrem k nějakým prospěšným činnostem, zato roste iniciativa různých parazitů, kteří se přiživují na lidech, kteří něco užitečného produkují.

Při takové velikosti státního (či se státem nějak propojeného) úředního aparátu také nutně klesá jeho kvalita. Není prostě možné, aby přibližně 10% všech pracovních sil tvořili samí kvalitní lidé. S růstem počtu úředníků také na příslušných pozicích roste množství různých lenochů, zašívačů, neschopných a hloupých lidí. Pokud se někdo z takových lidí dostane na vedoucí pozici, kvalita organizace jde ke dnu. V takové situaci nepomůže žádné proškolování a přezkušování. Nezbývá, než zmenšit množství buzeračních opatření a současně s tím i úřední stavy. Jenže který úředník si pod sebou podřeže větev, aby přestal společnosti škodit?

Kazatel 1:14  Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a honba za větrem. 15  Co je zkřivené, nelze narovnat a nedostatek nelze sečíst.

http://www.uredniciskodi.eu/wp-admin/post.php?post=125&action=edit