Kuřáci jsou demagogičtí levicoví oportunisté

Docela mě vytočila demagogie v blogu Samolepka proti svobodě a v diskusi pod ním. Jde o zdraví (hlavně mé), takže zde končí veškerá sranda. Proto budu proti demagogii vystupovat také demagogicky, protože rozumné argumenty nezabírají. Nebudu však zcela důsledný, nechávám na inteligenci čtenáře, aby dokázal odlišit demagogii od ostatního. Připravte se tedy na agresivitu nekuřáka. Slabším povahám doporučuji nepokračovat v dalším čtení...

Nejprve malý slovníček pojmů:

Demagogie - využívání zkreslených zjednodušených argumentů, působících zejména na city a předsudky, k ovlivňování jednotlivců a skupin
Levičák - člověk omezující individuální lidskou svobodu (zde musím poznamenat, že kuřáci omezují individuální svobodu nekuřáků, bližší vysvětlení v textu)
Oportunista - kdo se bezzásadově přizpůsobuje okolnostem, bezohledně využívá příležitosti

Uchvacuje mě, jak někteří lidé horlivě obhajují práva vlastníků restaurací určovat si podmínky, jaké budou v jejich soukromém vlastnictví platit. Samozřejmě mám na mysli veřejné restaurace, nikoliv uzavřené privátní kluby. Argumentace na obranu práv vlastníků je tak dojemná, až mě to nutí k usedavému pláči nad sebou samým, jaké jsem to netolerantní blbé hovado.

Tak - doplakal jsem, utřel slzičky, teď zas budu demagogicky agresivní já. Proč titíž lidé neobhajují stejná práva pro vlastníky například kin? Vždyť kuřák má přece právo si při pěkném filmu vychutnat své cigárko, že ano? Přesto platí plošný zákaz kouření v kinech. Že tam chodí děti? Na nepřístupné filmy jistě ne. A copak do restaurací děti nechodí? Také soukromí dopravci by měli mít právo povolit kouření ve svých dopravních prostředcích, soukromí podnikatelé mají jistě právo povolit kouření na pracovištích (ej, zvrhlý levičácký Zákoník práce jim to zakazuje), soukromí vlastníci dálnic by třeba mohli povolit předjíždění zprava a podobně.

Že nekuřák nemusí do hospody jít (demagogie jak vyšitá)? Jistě, to opravdu nemusí. Také nemusí chodit do kin, kde by bylo povolené kouření, jezdit kuřáckými dopravními prostředky, zaměstnat se ve firmách, kde je možné kouřit na pracovištích a jezdit po soukromých dálnicích, pokud nesouhlasí s předjížděním zprava. Máme přece svobodu - dle pojetí některých to znamená, že si mohou dělat cokoliv zrovna chtějí, bez ohledu na ostatní a na důsledky (oportunismus).

Když nahlédneme na věc ze širšího pohledu, zjišťujeme, že vlastníci restaurací mají výjimku z obecného pravidla, které vlastníkům jiných podniků zakazuje uplatnění svobody rozhodovat si volně o svém majetku. Prozradím na sebe další věc - jsem agresivním odpůrcem všech výjimek - výjimky jsou levičácký výmysl, který jen deformuje trh. Takže jsem buďto pro plošné povolení kouření ve všech (i soukromých) podnicích, nebo naopak pro plošný a jednotný zákaz kouření tamtéž. Nebo ještě lépe, nechme na majitelích, ať se sami rozhodnou. Mějme tedy kuřácké autobusy (militantní nekuřák nechť jede s jiným dopravcem), pracoviště s povoleným kouřením (militantní nekuřák nechť se zaměstná jinde, nemusí přece mermomocí pracovat právě v té jedné kuřácké firmě, už nejsou povinné umístěnky, dokonce není ani všeobecná pracovní povinnost, takže nekuřák nakonec nemusí pracovat vůbec, že?), kuřácká kina (stejně asi nebudou promítat filmy pro děti) a podobně. Co myslíte?

Ještě poznámku k dálnicím. Na první pohled se může zdát, že dálnice nijak nesouvisejí s kouřením. Jenže - na silnicích jde o život, takže na nich platí nějaké společné zákonné předpisy, které nutí i proti vůli řidičů či majitelů dálnic k dodržování jistých pravidel, která zamezí omezování nebo ohrožování ostatních účastníků provozu. Stejné pravidlo by mělo platit i pro kouření - tedy zakázat na veřejných prostranstvích a prostorách kouření tam, kde dochází k omezování či ohrožování nekuřáků. Že pasivní kouření ohrožuje zdraví, je prokázané, takže tím by bylo vymalováno. A restaurace - byť v soukromém vlastnictví - je většinou veřejným prostorem, stejně jako kina, soukromé dálnice a podobně.

Takže, přijdu-li do restaurace v době, kdy se tam nekouří (a není tam zrovna zahuleno), pak by si tam nikdo nesměl zapálit v případě, že vlastník nemá vyřešené odvětrávání tak, aby mě kouř nepoškozoval (nebo pokud má oddělený nekuřácký prostor, vlezu rovnou tam a je klid). Po mém odchodu zbydou (jen) kuřáci, pak si mohou hulit jak chtějí. Já na oplátku nevlezu do restaurace, kde je už zahuleno a nebudu si vynucovat ukončení kouření a důkladné vyvětrání. Není to snad tak složité - chápete to, kuřáci? Kde chybí přirozená ohleduplnost, musí holt nastoupit zákazy a represe, nevidím jiné východisko...