Jak jsem přišel k nemanželské dceři

Samozřejmě jsem se tím musel pochlubit okruhu svých známých, protože jsem chtěl vědět, co si o tom myslí. O tom, že skorodůchodce má nemanželské dítě.

Abych vás dlouho nenapínal, prohlédněte si fotku mé dcerky. Prohlédněte si jí pořádně.

Pěkné děvče, že? Ukazoval jsem její obrázek okruhu svých známých, se kterými se častěji potkávám, přibližně se jedná asi o patnáct lidí. Ve věku přibližně od dvaceti let až po smrt. A sledoval jsem, jak budou na fotku reagovat.

Zde je vhodná chvíle říct, jak to s tou dcerou vlastně je. Ve firmě, pro kterou dělám, jsme vyvíjeli mobilní aplikaci Těhotenský průkaz. Aplikace kromě jiných věcí obsahuje i funkci, ve které mohou rodiče vložit své fotografie a umělá inteligence z nich vygeneruje obrázek, jak by případně mohlo vypadat jejich dítě. Protože jsme v práci měli mejdan k ukončení projektu, došlo k tomu, že já se stal matkou a další kolega z práce otcem. A zvolili jsme si jako dítě dceru. Celkově i s focením asi dvě minuty a hle, jsem otcem.

Zajímavé byly reakce. Dvacítka koukla a hned viděla, že je vygenerovaná. Třicátníkům to trvalo trochu déle, ale také poznali. Čtyřicátníci (i kousek pod) a výše už mi to věřili a netrklo je ani, když jsem jim ukázal fotku otce. A z kategorie až smrt (tedy cca od šedesátníků) měli někteří problém pochopit, co to je vygenerování umělou inteligencí. Mezi námi, kdyby tohle někdo ukázal mně, taky by mě hned napoprvé nenapadlo, že je to generované.

Srandovní bylo, že pár žen prohlásilo, že v dětství vypadaly stejně.

Jaký z toho plyne závěr? Starší lidé, a to už ve věku něco přes třicet let, jsou náchylní uvěřit různým lžím generovaným umělou inteligencí. Ale že je fotka věrohodná, co?