Jak tak čtu...

... ten článek a diskusi pod ním, srotili se tady nejspíš ti, co měli smůlu na špatné učitele. A je to dost škoda.

Pokud "nelžete dětem" tak, jak to popisujete, velice jim ubližujete a dost je lituju.

Vaše "obzvlášť zákeřná otázka" nemá se vztahem ke škole mnoho společného a je na ni jednoduchá odpověď. Já jse měl školu docela rád, ale ani já bych se tam nevrátil. Není v tom žádný rozpor - svůj další život (kantořinu) mám totiž rád taky. Návrat do školy nebo do dětství vůbec si přejí jen jedinci buď velmi sentimentání, anebo velmi nespokojení se svým následným životem. Já nejsem ani jedno, ani druhé. 

Re: Jak tak čtu...

Nelžu svým dětem v tom, že bych se rád vrátil do školy, protože děti (prý) nemají žádné starosti. Jako dítě jsem to však slýchal docela často. Já jsem jako dospělý taky mnohem spokojenější a falešným sentimentem netrpím ani náhodou.

máte recht

Nevrátila bych se, byly to roky šikany a trápení.

Re: máte recht

Tak mně škola nevadila - bylo to vysvobození z mateřské školky, kde nás po obědě nutili spát... :-) Teda ne že bych chodila do školy s nějakým extra nadšením, ale žádný zvláštní problém nevzpomínám.

Škola...

Nemůže být příjemná, jakpak by připravila  děti na krutou životní realitu ?

Re: Škola...

Zlata krutá realita proti škole.  Ale bez toho doživotního traumatu bych se klidně obešel...

Dobré

Já žadnou sentimentalitou netrpím,

škola pro mě byla v té podobě, jak ji u nás komponujeme ( leckdy jsou základy ještě z dob Rakouska-Uherska), očistcem, protože to co jsem potřeboval k životu, jsem se naučil v průběhu prvního stupně a zbytek druhého, celou střední a vejšku jsem se neskutečně nudil. Díky fotografické paměti na psaný text jsem odblábolil, co se po mně chtělo, abych to vzápětí zcela vygumoval. Navíc jsem, až na světlé výjímky, zjistil, že 100% platí ono známé: "Kdo umí, umí, kdo neumí, učí." A příchod do praxe mě přesvědčil, že jediné poučky, které platí, jsou fyzikální zákony a to ještě ne všechny.

Výsledkem bylo zjištění, že škola je instituce, kam je dobré přes den odkládat děti a teenagery, protože jinak společnost neví, co s nimi.

Re: Já žadnou sentimentalitou netrpím,

Nechodila jsem ráda do školy. Učitelé mi sice byli lhostejní, ale ty děcka ve škole mě stále vyrušovaly  a taky jsem poztrácely všechny věci.

Dodržel jste slovo, Zbyšku,

takže za tuhle slibovanou reakci a odpověď na můj večerní blog dík a karma! Jak vidět, vnímáme to obdobně, akorát já už z toho holt mám srandu (možná nemístnou). ;o)

Re: Dodržel jste slovo, Zbyšku,

Ta bezmocnost v dětství pro mě byla natolik traumatizující, že mě bude pronásledovat asi až do smrti.  A to jsem nebyl nijak šikanován a podobně - prostě jen ten stav samotný...

No,

... na základku ne, ale na vejšku bych se možná i vrátil.

Re: No,

No jo, jenže tam jsi už dospělý a samostatný, a nikdo tě nenutí tam chodit.

Co je úplně nejhorší?

Podle mne to, že dítě nemůže nic změnit.

Když dospělý nevychází v práci se svým šéfem, může dát výpověď a hledat si práci jinde.

Dítě nemůže. S tou pitomou účou musí být každý den znovu a znovu. Nikdo mu nepomůže.