EET 2 – tahák, nebo (zase) propadák?

Nechal jsem AI, aby analyzovala nezávisle na finanční správě možné výnosy z EET 2. Po připomínkách, kde a od koho lze očekávat výnosy z evidence, mi vrátila o řád menší odhad, než uvádí úřad. Pojďme se podívat na její závěry.

Na začátek explicitně podotýkám, že AI nemá přístup ke všem datům, čerpá jen z veřejně dostupných dat. Ale i tak považuji řádový rozdíl za natolik významný, že mám podezření, že nám finanční správa pod vedením ANO neříká tak úplně pravdu.

EET 2 má podle svých zastánců přinést státu miliardy korun navíc. Zkusme ale odhadnout její přínos bez vládních prognóz a vyjít jen z toho, kde dnes mohou skutečně vznikat nepřiznané tržby.

Střední odhad AI je přibližně 1,5 až 2 miliardy korun dodatečných daní ročně, nikoliv řádově deset a více miliard.

Bezhotovostní platby nejsou hlavní problém

Platba kartou nebo QR kódem už vytváří elektronickou stopu. U první EET právě proto Ústavní soud zrušil evidenci části bezhotovostních plateb (zde); další plošná evidence podle něj neobstála z hlediska proporcionality. Kromě toho, že lze opět očekávat zrušení bezhotovostních plateb ze zákona o EET, nevidím žádný dodatečný přínos z takových plateb pro státní pokladnu. Proto se bude při odhadu fiskálního přínosu EET počítat především s hotovostí.

Jenže její význam rychle klesá. Podle průzkumu tvořily už v roce 2025 digitální platby asi 59 % nákupů v kamenných provozovnách (zde). ČNB současně uvádí za rok 2025 přes 3,3 miliardy karetních plateb v objemu téměř 2 biliony Kč a pokračující pokles výběrů hotovosti (zde).

Odhad trajektorie podílu hotovosti podle hodnoty nákupů pro budoucí roky je přibližně:

Rok Hotovost
2025 30 %
2027 25 %
2030 18 %

Roky 2027 a 2030 jsou projekce AI, nikoliv data ČNB.

Nepřiznaná tržba ještě nemusí znamenat daňový únik

Typickým příkladem je samostatná kadeřnice nebo řemeslník v paušálním režimu. U některých řemeslných živností lze při splnění podmínek zůstat v prvním pásmu paušální daně až do příjmů 2 miliony Kč (informace zde). V tomto případě je lhostejné, zda má podnikatel tržby 900 tisíc Kč nebo 1,4 milionu Kč (klidně vše v hotovosti), jeho daňová povinnost je v paušálním režimu stále stejná. Jinými slovy, stát nezíská nic navíc. Ale drobný řemeslník tratí za výdaje navíc kvůli EET. Význam vzniká hlavně při překročení hranic paušálního režimu, DPH nebo tam, kde podnikatel daní skutečný zisk.

U velkých řetězců se řeší jiný problém

U velkých obchodních řetězců AI nenašla doložený případ, že by systematicky krátily daně tím, že část zákazníků jednoduše nenamarkují. Velké firmy samozřejmě mohou mít daňové problémy, ale ty se týkají například převodních cen, uznatelnosti nákladů nebo DPH. Jen na převodních cenách Finanční správa za rok 2023 doměřila daň ve výši 724 milionů Kč (zde). Jenže to s EET nijak nesouvisí. Tedy z hotovostních tržeb u velkých řetězců nelze očekávat žádný výnos navíc.

Vlastní odhad výnosu EET

ČSÚ uvádí spotřební výdaje domácností za rok 2025 kolem 216 tisíc Kč na osobu (zde). Pro rok 2027 AI odhaduje objem transakcí relevantních pro EET přibližně na:

1,8 bilionu Kč.

Při 25% podílu hotovosti:

1 800 mld. × 25 % = 450 miliard Kč hotovostních tržeb.

Jenže z tohoto objemu musíme odečíst zejména velké a nízkorizikové podniky a podnikatele, u nichž vyšší obrat nezvyšuje daňovou povinnost. Střední odhad AI skutečně daňově zajímavé části je asi 35 % hotovostních tržeb:

450 mld. × 35 % = 158 miliard Kč.

Pokud by se v této skupině zatajilo přibližně 12 % tržeb, jde asi o:

19 miliard Kč nepřiznaného obratu.

Ani ten ale EET celý neodhalí. Podnikatel, který hotovostní transakci vůbec nenamarkuje, ji může nezadat ani do EET. Pokud EET přiměje podnikatele přiznat zhruba 45 % dosud zatajených tržeb:

19 mld. × 45 % = 8,5 miliardy Kč nově přiznaného obratu.

Při průměrném dodatečném daňovém inkasu kolem 20 %:

8,5 mld. × 20 % = asi 1,7 miliardy Kč ročně.

Za realistické rozpětí výnosu z EET považuje AI přibližně:

0,5 až 4 miliardy Kč ročně, se středem kolem 1,5 až 2 miliard Kč.

Kolik bude EET stát

Při projednávání EET 2 byly uváděny náklady státu kolem 212 milionů Kč jednorázově a téměř 590 milionů Kč ročně (zde). Při středním odhadu 1,7 miliardy Kč tedy zbývá po odečtení provozu státu přibližně:

1,1 miliardy Kč ročně.

A v tom ještě nejsou náklady podnikatelů. Pokud by skutečný výnos byl například jen 800 milionů Kč, po odečtení provozu EET by státu zůstalo asi 210 milionů Kč. Po započtení administrativních nákladů podnikatelů by celková bilance mohla být velmi slabá.

Nebylo by levnější hledat podvodníky cíleně?

Finanční správa už dnes používá analytické zpracování dat a cílené vyhledávání rizik. V projektu EMPORION (zde) našla u pouhých 85 provozovatelů e-shopů podezření na 734 milionů Kč nepřiznaných tržeb. Projekt Daňové echo (zde) zase vedl u přibližně 4 000 oslovených osob k dobrovolnému přiznání 52,3 milionu Kč. Finanční správa má dokonce samostatnou Sekci kontroly a analýzy rizik (zde), jejímž úkolem je získávat a zpracovávat datové zdroje, analyzovat je a identifikovat rizikové daňové subjekty. U Daňového echa Finanční správa sama uvádí, že pracuje s analytickým zpracováním dat a upozorňuje podnikatele na nesrovnalosti (zde) ještě před zahájením klasické kontroly. Právě zde vidí AI prostor pro pokročilejší statistické modely a AI. Systém může například zjistit, že restaurace vykazuje podezřele nízké tržby vzhledem k nákupům surovin, počtu zaměstnanců, karetním platbám, lokalitě a výsledkům podobných provozoven. Nemusí tedy plošně kontrolovat všechny. Může vybírat hlavně ty, jejichž ekonomická čísla nedávají smysl.

EET má jednu výhodu — a jednu zásadní slabinu

Výhodou EET je, že vytváří digitální záznam hotovostní transakce. Jenže pouze tehdy, pokud ji podnikatel skutečně zaeviduje. Pokud přijme tisíc korun v hotovosti a vůbec je nenamarkuje, EET tuto konkrétní transakci neuvidí. Datová analytika také nevidí konkrétní bankovku. Může ale zjistit, že vykazované hospodaření podnikatele je velmi nepravděpodobné, a poslat kontrolu právě tam.

Závěr

Plošná EET podle AI dnes míří příliš široce. Bezhotovostní platby už digitální stopu mají. U velkých podniků není klasické zatajení pokladních tržeb pravděpodobně hlavním daňovým problémem. U části živnostníků navíc vyšší skutečný obrat nemusí vůbec změnit jejich daňovou povinnost. A zároveň bude dál ubývat hotovosti. Proto podle AI vychází skutečný fiskální přínos EET spíše kolem 1,5 až 2 miliard Kč ročně, při poměrně širokém možném rozpětí 0,5 až 4 miliardy Kč. Za efektivnější cestu by AI považovala kombinaci datové analytiky, AI, údajů třetích stran a cílených kontrol v oborech, kde hotovostní daňové úniky skutečně dávají ekonomický smysl.

Místo otázky:

„Jak evidovat každou tržbu?“

by se moderní finanční správa měla ptát spíše:

„Jak z dat, která už máme, poznat podnikatele, jehož přiznané tržby nedávají ekonomický smysl?“