Česko si konečně poradilo s rostoucím dluhem!

Ne, nebojte se, naši činitelé se nezačali tvářit tak, jako by žádný problém neexistoval. Prostě se jen pochlapili a postavili se k problému čelem. Zkrátka - začali nazývat věci pravým jménem.

1.1.2020 - Stručné zhodnocení ekonomického a společenského vývoje za předchozí desetiletí

Říkám si - sláva - nastal konec tzv. politické korektnosti. Bílá je zas bílou a černá černou, nikoliv jen tmavějším odstínem bílé.

Činitelé si začátkem minulého desetiletí spočítali, že jakákoliv reforma důchodů a sociálního zabezpečení je neskutečně drahá a dle zahraničních zkušeností i značně nejistá. Ve výsledku by s velkou pravděpodobností došlo k tomu, že bude promrháno (čti rozkradeno prostřednictvím různých fondů) neskutečné množství prostředků zcela bez efektu pro další vývoj. Navíc tu hrála velkou roli skutečnost, že k takovým reformám chyběla společenská vůle, zejména ze strany tehdejší opozice a jejích volyčů.

Jenže, bez reformy by to šlo s kopce tak jako tak, v systému by za několik málo desetiletí chyběl dostatek prostředků na výplaty všech přídavků, dávek, důchodů a podobně. Tedy zcela reálně hrozilo, že kdo nebude mít práci, bude žebrat. Bylo také zcela jasné, že člověk si neodfrčí do důchodu v nějakých mladických 65, ale prostě bude pracovat tak dlouho, dokud bude moct. Nic jiného mu stejně nezbude.

Takže činitelé dali hlavy dohromady - a hle, zázrak byl na světě. Aniž by změnili cokoliv na systému jako takovém, pouze nazvali výsledné "produkty" pravým jménem. Byly zrušeny názvy jako sociální dávky, přídavky na děti, domovy důchodců, azylové domy a podobně, a namísto toho byly zavedeny starší názvy jako žebračenky, chudobince a starobince.

A co na to lidé? No samozřejmě se bouřili - ale při reformách by se bouřili tak jako tak, takže co, že ano? Nejvíce řičeli ochránci lidských práv, že takové pojmenování je ponižující - na to se jim dostalo veřejné odpovědi, ať tedy přispívají do systému víc, hezky ze svého. Po pár dnech po nich nebylo ani slechu.

Špatnou zprávou je, že v důsledku protestů zemřelo 9 lidí, kteří byli většinou ušlapáni v průběhu bouřlivých demonstrací. Šetřením se zjistilo, že nejméně 5 z nich byli pobírači sociálních dávek z povolání - pardon, nyní nově žebračenek.

Dva roky na to, po rozsáhlých protestech odborových svazů, došlo na zrušení přerozdělování příspěvků v nezaměstnanosti (ten název zůstal) prostřednictvím státu. Vláda přehodila starost o nezaměstnané na odbory - jak tomu bylo původně, při jejich vzniku. Kdo platil odborářské příspěvky, mohl počítat i s pomocí v době nezaměstnanosti. Ostatní byli odkázáni jen na žebračenky. Pravda, vedení dvou odborových organizací prostředky vytunelovalo - okradení členové si to však nenechali líbit, takže šéfové vytunelovaných organizací nyní zcela po zásluze sedí na místech, která jim po právu přísluší.

Jaký to mělo důsledek? Většina lidí se styděla za pobírání žebračenek, takže se mnohem více snažili najít si nějakou práci - pokud o předchozí přišli. Na systému tak zůstali závislí jen lidé, kteří se ocitli opravdu v nouzi, a - profesionální pobírači žebračenek. Děti se většinou začaly stydět, pokud by měli odložit své rodiče do starobinců, takže břemeno péče o staré nebo chudé se přesunulo z velké části zpět na rodiny a jiné komunity (různé spolky, církve a podobné). Pravda, ani tento systém není zdaleka ideální, ale přece jen funguje lépe, než ten předchozí. Ale hlavně si rodina nebo komunita umí mnohem lépe poradit s chronickými netáhly. Došlo k prudkému poklesu státních výdajů, takže bylo možné snížit i povinné odvody a daně (zejména DPH). Lidé mají nyní více peněz, zároveň s tím poklesly i náklady na pracovní sílu, takže se k nám opět začaly vracet zahraniční firmy.

EU se nejprve snažila práci našich činitelů bojkotovat různými směrnicemi a kvótami - pochlapení činitelé však prohlásili, že byrokratům z EU do toho nic není a že je to naše vnitřní záležitost. Dnes většina předlužených států EU závistivě vyhodnocuje naše úspěchy a chystá se k podobným krokům také.