Nejvíce jsem vděčný rodičům za to, že mi kromě vzoru slušného chování a vzdělání, nedali materiálně nic. Naučil jsem tak v relativně raném věku spoléhat výhradně na sebe a bytostně nesnášet všechny (mimo hendikepované) , kteří si myslí, že jim musí někdo pomáhat nebo že se o ně musí postarat stát.

P.S. Ad paní Hrubá: Opravdu bych Vám nepřál, abyste dopadla stejně jako spoluležící s mou tchyní na LDN, která také chtěla pro své děti jen to nejlepší a teď jí chodí navštěvovat jen druhý den po tom, co dostala důchod, aby ji o něj obrali.

Vy si udělejte jak chcete, ja svým dětem sporim, aby to neměli tak těžké jako my.

Ještě doplním, jako nemohoucí budu v domově důchodců. Dětem se pověsit na kek nehodlám a platit za to, že mi někdo přiveze oběd považuji za nesmysl.