Vcelku souhlasím, ale i když jsem nevěřící, přiznávám křesťanství, že ve své době mělo svůj význam a svým způsobem pomohlo zkulturnit tehdejší "divochy" až do dnešní podoby. Takže to, co dnes považujete za geneticky dané, nebo za výsledek logického uvažování, je možná výsledkem dlouholetého vlivu křesťanství.

Docela souhlasím. Co se týče přírody, tedy živé, tak někde v bibli je, že Bůh dal lidem zvířata a rostliny k jejich užitku. Ale ani slovo o tom, že by je bylo třeba chránit a že mají také duši, má-li ji člověk. Však se také člověk na živé přírodě dost provinil, a myslím, že právě "díky" uvedenému sdělení. Nemluvě o vyložené nenávisti řadě lidí ke zvířatům, na nichž si pak vylévají zlost.

Pokud Bůh existuje, nemůže být vševědoucí, všemocný a spravedlivý současně. A pokud stvořil člověka k obrazu svému, tak - no nazdar.

Církev, náboženství, víra.

Morálka církve? Pane jo. Vzory cností - rozmařilost, obžerství a smilstvo.

Náboženství - pravda, zachovalo některé principy morálky a etiky, definované už ve starověku, v antice a tak.

Víra - soukromá věc každého z nás. Nikomu do toho nic není.

Havlíček: "Div-li, že pět chlebů, dvě rybice, nasytilo lidí na tisíce, když ještě dnes oba tyto divy tolik tisíc černých pánů živí."

"Nám je pámbu jako pámbu, jenom když je ňáký, abysme s ním udrželi v respektu sedláky."

V Bibli je celá řada veršů, které odkazují k "ochraně přírody". Například v Jeremiášovi (12,4): "Jak dlouho ještě bude země truchlit a bylina schnout na všech polích? Pro zlobu těch, kdo na ní bydlí, jsou vyhlazována zvířata i ptactvo. Ale říkají: Do naší budoucnosti Bůh nevidí." To hovoří přímo do naší doby.

V knize Kazatel (3,19-21) pak najdeme velmi poučnou stať o tom, že s lidmi je to jako se zvířaty: "Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí".

Když je v Bibli řečeno, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, tak to znamená, že člověk byl stvořen svobodný jako Bůh a nadaný schopností tvořit a milovat jako Bůh. Bůh nás stvořil jako své partnery ve svém tvořivém díle. Můžeme však Boha přijmout i odmítnout.

Špatná morálka církví diskredituje víru v Boha, ale nediskredituje Boha. Kristus se modlil za své katy i na kříži, nikoho neproklínal, nikoho neposílal do pekla.

Jana Husa svorně odsoudilo šedesát církevních doktorů jako arcikacíře, jeho tělo bylo spáleno a vsypáno do vody. Přesto dnes známe Husa a ne těch šedesát církevních doktorů.

Když Vám bude špatně a někdo Vám nezištně pomůže, budete rád, že víra toho člověka není jen jeho soukromou věcí. Bible říká, že víra bez činů je mrtvá. Přímo je řečeno (1. Korintským, 13,2): "Kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem." To znamená, že křesťan by měl věřit v lásku. A Bible říká, a to jak Starý tak Nový zákon, že Bůh je láska.

Havlíček neměl nic proti Kristu. Sám Kristus o špatných kněžích v Bibli říká: "Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulicích zdraví a říkají jim ‚Mistře‘".

Pane Hlavatý, jenže Vy se v mnoha ohledech mýlíte.

Cituji Vás: "Jestliže například člověk si je vědom toho, že sám zestárne, pak logicky se snaží novou generací lidi vychovat tak, aby pomáhala starším."

Jenže to není záležitost logiky. Tento Váš výrok svědčí o tom, že jste pod pozitivním vlivem žido-křesťanské civilizace. Máme totiž řadu příkladů kultur po celém světě, kde "vědomí toho, že zestárnu" nevedlo k úctě ke stáří, ale ke snaze zemřít dříve, než člověk zestárne. Například v kulturách kanibalů v jihovýchodní Asii k tomu vedla víra, že na onen svět se člověk dostane ve stavu, v jakém byl, když zemřel. Ale nemusíme chodit tak daleko. V kultuře Keltů byla smrt v boji vrcholem důstojnosti (a to pro muže i ženy), smrt stářím naopak téměř společensky nepřijatelnou.

Mayové vykonali ročně průměrně sedm set lidských obětí. Ovšem v roce 1487 (při zasvěcování chrámu v Tenochtitlanu) během pěti dnů a nocí vyřízli srdce dvaceti tisícům lidí, aby uspokojili bohy. V základech mnoha slavných budov na Foru Romanu v Římě jsou zazděni lidé, kteří byli obětováni pro zdar stavby. Ve slavném Římě!

V době, kdy se odehrává biblický příběh o sedmi tučných a sedmi hladových letech, bojovali lidé v Kanaánu proti hladomoru upalováním kojenců.

Takže to co Vy nazýváte "elementární logikou", ve skutečnosti znamená, že jste osobně přijal morální normy, v nichž je lidský život posvátný a city jako soucit, přátelství a láska jsou nejvyššími hodnotami života.

Jan Hus rozhodně nehlásal "vraždění za účelem jednoty církve". Jan Hus nebyl husita.

To, co nazýváte "přirozenou láskou" je spíše nezodpovědné souložení. Je to stejné jako s interrupcemi – co chybí lidem v hlavě, když na to takzvaně "skočí", to musejí doktoři "vyřešit" rozdrcením lidského zárodku. Morálního na tom není nic.

Antikoncepce je dobrá věc pro lidi, jejichž vztah je založen na věrné lásce. Ale jako prostředek pro možnost "užívat si bez následků" nemá s vyšším principem mravním nic společného.

Vemu to odzadu. Pokud je mi známo antikoncepci odmítá katolická církev. To mi připadá nemorální, bez ohledu, zda je sex založen na věrné lásce, či na materiální potřebě ženy a sexuální potřebě muže.

Souložení založené na přirozených citech existuje i u osob stejného pohlaví. Jde o přirozenou věc, sotva ji můžeme považovat za amorální, nezodpovědnou. Nezodpovědné a amorální je bez antikoncepce riskovat nějakou nemoc.

Vraždění za účelem jednoty církve jsem měl na mysli spíš druhou stranu, křižáky. Použil jsem pojem doby upálení Jana Husa, ale nemyslel jsem přesný datum, psal jsem o křesťanizace Pobaltí. Uvedený portugalský šlechtic vstoupil do služeb českého krále Jana Lucemburského. Takže jsem dobou Jana Husa myslel vlastně celý středověk.

"Posvátný život" odpovídá přirozenému pudu o zachování živočišného rodu. Ale popisoval jsem, že pochybuji o nutnosti, aby lidé trpěli v bolestech a neměli bez perspektivy rozhodnout o svém životu.

Já bych s dovolením varovala před směšováním víry a církve. Jedna věc jsou věřící a úplně jiná píseň je církev se svými zástupci, hierarchií, pravidly, předpisy a nároky na majetky. Podle mého názoru by víra neměla být nic jiného než vztah mezi dotyčným a jeho bohem. Vlastně by to měla být docela intimní věc každého jednoho. Církev k tomu netřeba, kostely a chrámy k tomu netřeba, peníze na správu a údržbu netřeba. 

Druhá věc je, že člověk je predátor, kdyby nebyl, tak se dostane v potravním řetězci někam dolů.

Dobrý večer. Víra je taková berlička.Někdo jí potřebuje a jiný ne.Já třeba nepotřebuji nic imaginárního. Mně stačí víra v slušného člověka.Děkuji.

Zajímavé je, že když se jedná o víru a podobné otázky, okamžitě je zde několikanásobná převaha ateistů, kteří se snaží demonstrovat svojí morální převahu a tuto otázku zlehčit, jako kdyby uvnitř o něčem pochybovali.  Nepoužíváte k podpoře vaší ateistické víry berličku o tom, že všichni ti věřící nejsou normální a k životu potřebují berličku víry ?

Pane autore,

víte co je to filozofie ? Je to věda, která se snaží vysvětlit člověka. A jednou z hlavních otázek, které filozofie řeší je lidská morálka a to už od Platona až do současnosti.

Jistě, když užtak morálku suveréně analyzujete, znáte výrok E. Kanta :" Dvě věci mě naplňují obdivem a úctou: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.

Kdybyste psal na papír, tak bych zvolal :"Probůh dost, šetřte naše lesy", ale virtuální prostor je nekonečný i pro nesmysly.

Máte možnost pár těch "nesmyslů" vyvrátit.