Mýty a legendy IV (dluhy)

V tomto seriálu se zabývám názory, kterým věří významná část lidí. V tomto díle proberu záležitost dluhů, jako největšího strašáku pravice.  Na konkrétních případech ukážu, že dluhy nedělá víc levice, než pravice a že omezování sociálních výdajů není zárukou zdravého hospodářského rozvoje.

Současná krize začala ke konci r. 2007 v USA, jako následek neschopnosti lidí splácet hypotéky a podvodných nebo riskantních operací ve finančním sektoru. To vedlo k omezování úvěrů, což se projevilo v odbytu dalšího zboží, zvláště automobilů. Synonymem pro krizi se staly také Island a Řecko. Významnou zahraniční pomoc potřebovalo rovněž Lotyšsko. Podívejme se na tyto státy blíže.

V USA vládl od 20.ledna 2000 až do 20.ledna 2009 G.W.Bush, který byl zvolen za pravicově konzervativní Republikánskou stranu. Tato strana vládla v USA také od r. 1981 do r.1992.Brzo po nástupu G.W.Bush prosadil snížení daní. To se ale od r. 2003 týkalo ze 43% pouze 1% nejbohatších Američanů.  Postupně rostly výdaje státního rozpočtu, pouze ovšem na vojenské a bezpečnostní programy, na ostatní programy se výdaje snižovaly. Následkem byl rekordní deficit státního rozpočtu. Přitom v posledním roce vlády Billa Clintona vykazoval federální rozpočet roční přebytek 230 miliard dolarů.

Také Island měl do r. 2009 pravicově konzervativní vládu. Evroskeptická konzervativní Strana nezávislosti vládla s liberálním koaličním partnerem na Islandu dlouhodobě až do roku 2009, kdy vyhrála volby poprvé levicová koalice. Island na začátku 90.let provedl rozsáhlou liberalizaci. Jestliže sociálně demokratickým vzorem se po 2. světové válce stalo Švédsko, konzervativně liberálním vzorem se stal Island. Byl privatizován penzijní systém. Islandské banky začaly ve velkém investovat důchodové peníze do firem v zahraničí a postupně si na to také půjčovali ze zahraničí. Tyto vklady byly většinou krátkodobé až střednědobé s danou úrokovou mírou. Island jako jedna z mála západních demokracií zavedl „rovnou daň“. Kromě bankovnictvím ale pravicové reformy nepřinesly růst jiných odvětví hospodářství. V době po vypuknutí světové krize nastal v islandských bankách pokles tržní hodnoty spravovaného majetku, poklesla ochota ze zahraničí půjčovat. To mělo katastrofální následky, Islanďané nebyly schopny své dluhy splácet.

Rovněž v Lotyšsku po získání samostatnosti vládla dlouhodobě pravicová koalice. Před r. 2007 země lákala spekulativní kapitál. Příliv tohoto spekulativního kapitálu byl dán politikou pevného kurzu místní měny k €, přestože Lotyšsko dosahovalo trvale vysoký obchodní deficit ze zahraničím, přestože v zemi byla vysoká inflace, což vedlo k vysoké úrokové míře. Vysoká úroková míra a pevný kurz měny byly právě tím lákadlem pro spekulující investice. První příznaky krize se objevily v r.2007. Tehdy schválila lotyšská vláda balík pravicových „anti-krizových opatření“. Ten prohloubil pokles průmyslové výroby a růst nezaměstnanost. Vnější vlivy na lotyšskou ekonomiku začaly působit nepříznivě od srpna 2008. Nastal ohromný propad ekonomiky, Lotyšsko bylo nuceno požádat o zahraniční pomoc. Lotyšsko získalo pomoc z EU, MMF i od některých států, např. z ČR. Po zvýšení daní (zejména zvýšení „rovné“ daně z příjmu obyvatelstva z  23 % na 26 %, zavedení progresivní daně z obydlí, daně  z přírůstku kapitálu, zvýšení daní na auta a motocykly, zvýšení spotřebních daní na tabák a alkohol), nastaly známky makroekonomické stabilizace.

Také v Řecku vládla v letech 2004 – 2009 středopravicová strana Nová demokracie. Ve výsledcích hospodaření vlády se nijak nelišila od předcházející vlády. Možná jen dokázala lépe falšovat statistiky...

I Česká republika má své zkušenosti s krizemi. Je otázkou, zda je náhoda, že obě vznikly v době vlády ODS. Ta současná krize samozřejmě souvisí se světovou krizí. Domnívám se ovšem, že reforma pravicové vlády propad navýšila. První krizi v 90. letech pomohly tunely a krachy na neregulovaném finančním trhu, podobně jako v Lotyšsku se ale také projevily spekulační obchody, které byly dány relativně pevným kurzem koruny a vysokým úrokovým výnosem, který souvisel s vysokou inflací.

Při hodnocení českých statistik je nutno vycházet z toho, že opatření vlády se na statistických datech projeví se zpožděním. Tak například v údajích za rok 2007 se ještě promítá rozjezd investic, které byly přilákány programem podpory investic. Reforma pravicové vlády začíná převažovat až v údajích za rok 2009. Tento rok docílila ČR rekordního deficitu státního rozpočtu.

V následující tabulce je uvedeno porovnání některých dat států, které ukazují na stav ekonomik, popřípadě jsou považovány za možnou příčinu krize. Data jsou za rok 2008, pouze sociální výdaje jsou za rok 2007. Údaje jsou v % HDP, popřípadě v % (krátkodobá úroková míra)

	dluh
ČR	30,0		18,6	4,0
Řecko	99,2		24,4	4,6
Maďarsko	72,9		22,3	9,0
Lotyšsko	19,5		11,0	8,0
Rakousko	62,6		28,0	4,6
Švédsko	38,0		29,7	4,7
Island	70,6		21,5

Podle tabulky celkový dluh vládního sektoru není jediným a zcela rozhodujícím ukazatelem pro hodnocení stavu ekonomiky. Podle statistik nejnižší celkový dluh v r. 2008 mělo v EU Estonsko, Rumunsko, Lucembursko, Litva, Bulharsko a Lotyšsko. Vládní přebytek docilovalo v posledních letech ( a tím dluh snižovalo) nejvíc Dánsko,Finsko, Švédsko a Lucembursko. Se značnými výkyvy i Litva, Bulharsko a Lotyšsko.

Ani výše sociálních výdajů příliš nepůsobí na ekonomickou nerovnováhu států. Například Lotyšsko mělo dlouhodobě nízký podíl sociálních výdajů na HDP, přesto je stav této ekonomiky neuspokojivý. Naopak tradičně levicové přístupy (vyšší podíl sociálních výdajů ) nemusí vést k vysokému dluhu veřejného sektoru (viz Švédsko).

Z tabulky je zřejmé, že stav ekonomik je možno posoudit nejlépe z bilance běžného účtu. Bilance běžného účtu zahrnuje dovoz a vývoz zboží a služeb, výnosy investic a běžné transfery. ČR podle statistik dociluje přebytku v obchodu se zbožím i službami, ale ten je nižší, než deficit bilance výnosů.

Tabulka rovněž obsahuje údaje o výši krátkodobé úrokové míry. Tento ukazatel je dán poptávkou a nabídkou peněz na peněžním trhu a poukazuje na důvěru finančního sektoru k měně i peněžnímu trhu. Z mezinárodního porovnání vyplývá, že v ČR je dostatečná nabídka peněz na finančním trhu a existuje i důvěra v ekonomiku.