Uzavřený kruh politického výběru

Rezignace a bezmoc. Často jediné emoce, na které se vzhledem k politické scéně vzmůžou voliči. Před necelými dvěma lety proběhly parlamentní volby, které skončily nejhůře, jak jen bylo možné - remízou, která stát předurčila k dalšímu balancování nad propastí nestability.

Vládní koalice - zmatek bez opravdových řešení.MAFA

Když na začátku roku 2007 vznikla další Topolánkova vláda, tentokrát podpořená hlasy dvou přeběhlíků, cítil jsem, že to s reformami nebude až tak slavné. Bohužel v naší zemi není zaveden takový volební systém, aby moc po dobu vládního období vykonávala opravdu strana, kterou si obyvatelé vybrali v demokratických volbách. V červnu 2006 dali důvěru reformní modré cestě, která slíbila dramatické (možná až drastické) reformy. Domnívám se, že Topolánek jako premiér selhal stejně tak, jako v křesle premiérském zbytečnými a absurdními populistickými gesty selhal jeho předchůdce z řad České strany sociálně demokratické.

Nelze slibovat něco, co je evidentně nemožné. Obrovské množství hlasů dalo najevo, že občané jsou ochotni utáhnout opasky a promyšlenými reformami projít se sklopenými hlavami, aby poté užívali znovu stoupající ekonomiku, tentokrát na základu, který nehnije. Občanská demokratická strana ještě v průběhu srpna 2007 ladila a propočítávala svoji reformu, na jejíž přípravu měla od Sarajeva téměř deset let! Před volbami bylo naprosto evidentní, že bude nutno dosáhnout určitého konsenzu mezi stranami nelevicového bloku. Výsledkem horečných jednání je zpatlaná reforma, několik ústupků dvou poustevníků a utahování opasků bez jakéhokoliv vysvětlení, k čemu to skutečně pomůže. Zatímco socialisté a komunisté řvou z lavic populistická hesla, vládní koalice lepí sněhuláka ze sněhu i bahna a prezidentští kandidáti kupují hlasy, běžný občan si pomalu váže oprátku. Nebo se rozhoduje, zda vůbec jít k volbám.

Jak z tohoto bludného kruhu vyjít? Nevolit není řešení. Zlaté doby nových stran jsou už asi nenávratně pryč (nebo si myslíte opak?), zelení v parlamentu hrají maňáskové divadlo plné zmatkování bez zjevného názoru. Volič po této komedii víceméně neví, kam obrátit svůj zrak. V čele stojí ODS, která je neschopná prosadit opravdovou reformu a stačí ji jen bezhlavé zpoplatňování všeho, na co přijde, ale opravdové systémové změny chybí. Lidovci jsou klasičtí "kam vítr, tam plášť" a volit je vyjde nastejno, jako když vyhodíme lístek oknem (nebo ho věnujeme neschopné Straně zelených). Na druhé straně pravolevého spektra jsou populističtí socialisté a tradičně zakuklení komunisté. Co na tom, že občas z levého tábora přiletí nějaká logická a věcná připomínka. Ačkoliv se názorově kloním více k sociální demokracii, jsem stejně znechucen. Opozice se dnes jen zmítá v abstinenčním záchvatu z nedostatku moci.

Vyřešila by to nějaká nová strana, nebo jsme odsouzeni sledovat parlamentní přenosy, kde se handrkuje mírně socialistická ODS a částečně pravicová ČSSD? Co myslíte vy? Pomohla by snad změna volebního systému?