Evropské hodnoty, aneb co je tradiční hodnota a co není obohacení. Podívejme se na často v posledních letech uváděný příměr současného stavu Evropy s dobou pádu Římské říše. Shoda v tom, že Řím potřeboval stále víc a víc a levné pracovní síly (tehdy otroků) dnes migrantů. Shoda v tom, že římští patricijové a svobodní občané lenivěli a lenivěli. Na práci, ale i na boj (příslušníci legií) si stále víc a víc slevovali se svých letitých zákonů a zvyků a umožňovali svobodný obchod a službu ve zbrani těm, co prostě "vykoupili" z nerovnoprávného postavení. Zavrhovali a zneuctívali tradice spojené s tehdejším náboženstvím.
Tohle vidíme - ale nevidíme, že to přijali z lenivosti v podstatě apaticky. Že opravdu došlo k obohacení - tj. nástupu nové dravé skupiny obyvatel místo zhýčkanců neochotných dál tvrdě pracovat a obhajovat (třeba i se zbraní v ruce) svou společnost. Přišlo nové náboženství a nahradilo staré. Přišla nová práva, nový systém. Padla zažitá struktura společnosti. Řím se ocitl v troskách. Ale pohled z jiné strany - Obyvatelé nevymřeli úplně. přijali nové náboženství, neměli již otroky a museli pro přežití zase výrazně slevit ze svých standardů. Poměrně vyspělí ale současně výhodně pro vybranou elitu společnosti zdeformovaný systém byl nahrazen zákony a pravidly těch, kdo Říši rozvrátili a současně souběžně pronikalo a získávalo vliv nové náboženské učení.
Nebude to jiné. Tradice a zákony o které není zájem bojovat a prosazovat je mocí, jen o nich mluvit na udržení "říše a systému" nestačí. 
