Bude nás mít kdo léčit?

České zdravotnictví je tikající bomba. Ministr zdravotnictví slibuje nesplnitelné sliby a lacině klame voliče.    

České zdravotnictví je tikající bomba. Již dnes se v mnoha regionech setkáte s trendem snižování dostupnosti a kvality zdravotnické péče. Důvodem je především nedostatek zdravotnického personálu. Dlouhodobě chybí zdravotní sestry, ale významně se snižuje i počet lékařů. V mnohých oblastech se jen s obtížemi zaregistrujete u praktického lékaře nebo zubaře. V řadě nemocnic se kvůli nedostatku vysoce profesionalizovaného zdravotnického personálu zavírají celá oddělení.  Řešení kritického stavu je však v nedohlednu a situace se bude nadále zhoršovat. Spojují se dva fenomény. Česká populace stárne, a bude vyžadovat více zdravotní péče, zatímco lékařů bude podle demografických studií ubývat. Průměrný věk lékařů v řadě specializací se pohybuje mezi 55-58 lety a jejich odchody do penze v průběhu následujícího desetiletí způsobí absolutní pokles počtu lékařů oproti současnému stavu.

Dejme stranou, že jsme do tohoto kritického bodu dospěli díky dlouhodobému ignorování problému ze strany odpovědných politických činitelů posledních vlád, i přesto že Česká lékařská komora již mnoho let bije na poplach. Jeden ze způsobů celkového řešení, i když ne jediný, představuje navýšení počtu studentů medicíny na lékařských fakultách.  V tomto duchu se vyjádřil nový sociálnědemokratický ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, který veřejnosti oznámil, že v akademickém roce 2018/2019 přijmou lékařské fakulty více studentů.  Respektive přijmou všechny uchazeče o studium, kteří složí přijímací zkoušku. Problém je v tom, že se s největší pravděpodobností jedná jen o další z řady planých volebních slibů, kterým chce znepokojenou veřejnost uklidnit.

O počtu přijímaných studentů ministr nerozhoduje

Takovému scénáři nasvědčuje několik skutečností, které možná veřejnosti nejsou běžně známé. Patří mezi ně fakt, že o stanovení počtu přijímaných studentů rozhoduje nikoliv ministr zdravotnictví, ale lékařské fakulty samotné. Zároveň není známo, že by lékařské fakulty takovýto krok chystaly. Pan ministr by jako zkušený manažer mohl tušit, že navýšení počtu studentů vyžaduje navýšení počtu vysokoškolských pedagogů a výukových prostor, což si logicky žádá další finanční prostředky. Ty však fakulty nemají a ani on ani ministerstvo školství, pod jehož gesci vysoké školy spadají, jejich přidělení negarantovalo. Měl by také veřejnost informovat, že státní příspěvky na vysoké školy zamrzly na úrovni roku 2008. Již dnes fakulty jedou na plné obrátky, pitevny, laboratoře a učebny jsou plně vytíženy.  Aby vůbec finančně pokryly výuku českých mediků, musí paralelně vyučovat zahraniční studenty v anglickém jazyce, kteří za to platí školné. Vzhledem k současné výši platů učitelů nemůže ministr počítat ani s tím, že by bylo možné vyučovat mediky ve dvou směnách.  Bylo by proto vhodné, aby se ministr, dříve než veřejnosti začne nabízet líbivé sliby, jak situaci v českém zdravotnictví mávnutím kouzelného proutku vyřeší, seznámil se skutečnou realitou.  Pokud by pan ministr chtěl situaci v českém zdravotnictví opravdu řešit, doporučil bych mu nejprve důkladnou diskusi s děkany lékařských fakult. Ne všude totiž běžně platí principy kulichů, které uplatňuje ve své nemocnici.

Komentář vyšel v tištěné verzi Lidových novin 8. února 2017