Zázraky všedních dnů a k nim Vaše písmo

Zázraky se dějí každý den, to se ví, a mockrát jsem o tom slyšel. Zázraky nevšedních zážitků, které Vás pošlou do jiných uliček životních příběhů, nebo alespoň pocitů, že je něco jinak, a je to tak příjemné.

Proč chodíte do cukrárny? Ne Vážně? Proč. Já si původně myslel, že se chodí na kávu, čaje, zákusky nebo čokoládu. Že jo, já si to taky myslím. Ale jak jsem zjistil, do cukrárny se chodí taky psát tabule.

Šel jsem včera na kávu, abych si nakonec dal čaj (to se mi stává často v knížkách, že si hrdina dělá kávu, a nakonec pije čaj), a než jsem si objednal, ptá se mě prodavačka, jaký že mám rukopis.

To víte, jak jsem vyrostl – literárně. Třebaže stále redakčně nevyužit, myslel jsem si, že svět se o mně dozvěděl a lidé se těší na mé příběhy jako děcka na prázdniny.

Oslava skončila po druhé větě. Striptérka slezla ze stolu a balonky popraskaly. Šampaňské se ze sklenic nalévalo zpátky do lahví. Nešlo o rukopis knižní, nýbrž můj, ruční.

Moje písmo je sice nic moc, ale ve větách má prý potencionál – a proto ho radši píšu klávesnicí. Písmo se však zřejmě po zkoušce psané na papírový tácek na balení dortů se komise ve složení prodavačka-cukrář-cukrář rozhodla dát mi tabuli a fixku a možnost vytvořit na tabuli nabídkové Menu.

Zázraky se dějí (tohle za zázrak ještě nepovažuji), a tak se netřeba v konečném součtu divit, že kde se vzal tu se vzal v téhle cukrárně můj otec. A to už zázrak je. Sice bydlí nedaleko, ale aby můj otec navštěvoval cukrárnu, o tom jsem neslyšel. Dokonce si ho v cukrárně nepamatuju jako dítě, snad na horách, ale za to ruku do ohně nedám.

(musím na tomto místě přiznat, že k pochopení toho, proč mi některé věci s mými rodiči přijdou zvláštní, je třeba poznamenat, že naše vztahy byly před mnoha lety mojí vinou facebookovou řečí "komplikované")

Otec pohlédl na tabuli, jako její první čtenář, a objednal si Cappuccino. A my si sedli a povídali si. V cukrárně. Jako otec a syn.

Zázraky se dějí každý den, a třebaže někomu některé události jako zázrak nemusí připadat, pořád v sobě kouzelnou energii mají, a to tak silnou, že ji nedokážete přehlédnout.

A stačí ji nechat na sebe působit.

A čekat, kde potkáte nějakou další.