- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je pravda, že ze základky jsme se nikdy nesešli, ale s gymplem se scházíme více méně pravidelně.
Jednou přišel na sraz spolužák a přinesl několik svých sešitů z té doby, protože doma nějak uklízel a objevil je. Na jednom sešitě bylo za jeho jménem připsáno tiskacími písmeny "JE VŮL". Tak říká, a teď se po 30 letech přiznejte, kdo jste mi to tam připsal. A najednou se ozve jedna spolužačka, dnes dětská lékařka (která seděla v lavici před ním): "Já nevím, ale asi jsem to byla já". A najednou se v myšlenkách vrátíte do té doby.
Je to taková hloupost, ale dodnes na to vzpomínám. Prostě s těmi lidmi jsem prožil kus svého života a něco nás spojuje.
Taky taky jsme si osvěžili pamět - dokonce jsme i ty horší věci dokázali vyfltrovat do něčeho hezčího.
úplně stejné pocity..
..Mám... tam mělo být...
Díky za článek, také mívám takové pocity před třídními srazy.
Ten paleček nahoru, no to je přímo na pusinku.
A víte, že jo - že se se mnou asi něco děje. Si představte, že já i teď píšu knížku, kde nejsou žádný příšery, psychopati, zvláštní lidi - a jenom ženy, no hrůza, co se mi děje.
Člověk, který je ochoten bez příkras nahlédnout na svá vlastní nenaplněná "kdyby", je člověkem silným. A proto je hoden respektu a sympatií.
respektu a sympatií - jen jestli se to v dnešní době nosí? Ano, nosí, jen to zní nějak divně. A to je určitě špatně.
...vždyť jsou všichni ve své podstatě stejní jako kdysi, akurát k nim něco časem přibylo, o něco přišli... životaběh :)
Ano, tak to chodí, jen si to možná jen víc beru, než je zdrávo.
A teď ještě zkuste představu z opačné strany, tedy od "katedry".(Potýkám se s tím stále.)
Tak to si ani neumím představit - nebo ani nechci. Ale zase ne všichni že by Vás zklamali, ne?