Vytýkací dopis společnosti Disney (přímo Waltu)

Už dávno jsem psal o celosvětové petici ohledně genderové vyváženosti pohádek a připojuji odkaz, abyste si vzpomněli, o co šlo. A já Vám pak povím, jak to nešlo.

https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=680724

Včera mělo v kinech premiéru Ledové Království 2, a pokud nevíte, kdo je Elsa, Anna, nebo alespoň Olaf, nemusíte dál číst.

Četl jsem už některé učené kritiky na tento film a nepřestane mě překvapovat, jak někteří "lidé, co tomu asi fakt hodně jako moc rozumí" neváhají recenzovat pohádku pro malé děti, jako by to bylo artové dílo světového formátu o délce tří a více hodin se špatným koncem, protože pravé umění dneska špatně končí.

Docela by mě zajímalo, kdyby podobní kritikové museli opustit svá temná zákoutí a opuštěné dvory bez slunečního svitu a byli postaveni před dítě, o jehož existenci mají pouze mlhavé představy, a museli mu vysvětlovat, proč se jim pohádka nelíbí.

Potili by se (kritici, ne děti), možná by byli i víc hodně nervózní a dítě jim s lízátkem v puse řeklo: "Štějdo, ty smdíš, jdi se vykakat!"

Pohádka je prostě pohádka a na ni: "... pokus o hloubkovou sondu dospělé ženy strádající vnitřním traumatem ze ztráty rodičů a vlastní sexuální nevyzrálostí odrážející se zcela viditelně..." nefunguje.

Nicméně je čas nechat promluvit dopis:

Drahý Walte,

Vím, že máš rád, když jsou lidé sestrami a bratry, nicméně moje české tykání nijak neubírá na úctě, již k Tobě mám, a jak sám vidíš, nijak jsem nezačal dopis oslovením, čau ty starej mrtvej zmrzlej bejku.

Byl jsem včera na pokračování Ledového království a musím Ti oznámit, že nejsem, Walte, spokojen. Proti příběhu, animaci, písničkám nemám ani to nejmenší, třebaže jsem rád, že se neobjevilo nové Let it Go, neboť mít navěky v hlavě další hit, by bylo sebevražedné.  

Spíš bych Ti vytknul, že zatímco jiná studia již pracují s genderově vyváženými scénáři, Disney je ve svých pohádkách pozadu. Jistě, již ve hraném zpracování Krásky a zvířete se objevila postava, která naznačovala svoji homosexualitu, ale nakonec se spíš jednalo o reklamní bublinu nežli o skutečnou revoluci.

Kde jsou ty doby, kdy jsi v prvním zpracování o slůněti Dumbovi ukázal rasistické vrány nebo ve známé Písni Jihu ukázal černošské obyvatelstvo jako veselé, leč hloupé negry. To Ti odvaha nechyběla, co, Walte? Na negry si dovolíš, ale na buz... Homosexuály už takový koule nemáš?!

Omlouvám se, nechal jsem se trochu unést, ale pravdu mám. A stačilo tak málo.

Cožpak bylo zatěžko, aby ten přírodní chlapec rozmlouvající v půlce filmu s Kristoffem dal milému blonďáku ruku na rameno a řekl:

"My v přírodě si tady rozumíme jinak!"

Cožpak bylo nutné ukazovat ten prastarý obraz, že muž nemá v hlavě nic jiného než touhu po ženě. No, Walte? Ty nám žiješ postaru, předsedo.

A co Elsa? Nebyla právě možnost tam? Už když si ji ukázal jako dokonale souměrnou ženu s malými ňadry a očima jako tenisáky, což by byl takový problém napsat podobný hit Let it Go a v překladu zpívat: Nech to být, nech to být, chci ženu s ženou mít, nech to být, nech to být, chci v ňadrech své sny snít.

A bylo by. A co nakonec?

Písnička s názvem: Ukaž se sobě – a co ukázala? Prd. Elsa sice se slzami v očích řešila své niterní problémy, a co dál? Další prd.

Vezmi si příklad ze Tebou koupené společnosti Pixar, která již v prvním díle (jako díle dílo, ne jako díle pokračování) v Příběhu hraček na samém začátku zveřejnila písničku s názvem: Máš ve mně přítele. Písnička, která nejen ukázala, že lze mít s přítelem nejen pocit, ale že se dá do kamaráda ledacos šoupnout.

Jsem zklamán, Walte. Byla tu příležitost, a už je po ní. A když je po ní, kdy mám čekat nápravu?

A odpověď – prd.

Jsi pořád zmrzlý ve svém zámku.

PH

Závěrem ještě rozhovor s malou divačkou po představení, pro kritiky:

Já: Líbilo se ti to?

Ona: Jo.

Já: Co se ti líbilo?

Ona: Všecko.

Já: A co jako všecko?

Ona: Všecko!

Já: Půjdeš na to ještě jednou?

Ona: Jo! Ale až zítra.

Já: Proč až zítra?

Ona: Strejdo, ty smrdíš, běž se vykakat!