Stalo se to, ještě teď, když tohle píšu je skutečně sociální síť s malým "f" mimo provoz, a já si tak pokládám otázku, co to se mnou, jako s jeho uživatelem, dělá?
Ne nejsem na efku závislý, třebaže tam jsem a sdílím některé zprávy a události, ačkoli ne v takové míře, jako jiní. Selfie moc nefotím a pocity ve stylu, že mi není dobře, taky nepíšu. Jídlo taky nedávám.
(Proboha, pořád nejde!!!)
Dokonce je výpadek i příležitost, nesedět doma nebo nečumět do mobilu a začít vnímat svět jinak než v jeho digitální podobě. Prostě bych mohl být svět jiný. Nebyla by v něm ta schizofrénie současnosti, kdy je někdo na síti takový, a ve skutečnosti úplně jiný.
(Kolečko se točí, nenaskakuje, f++k!!)
Zpráva pro p. Švarc: Byl jsem na zdi, vole, čumíš co?
Zpráva pro p. Solich: Jsi nezavolal, co?
Dobrý klid. Snažím se v klidu rozjímat, jak by svět vypadal bez sociálních sítí, díky kterým máme k sobě sice blíž, ale tak nějak si nevidíme víc do svých pravých myšlenek – nebo řekněme do toho, co doopravdy cítíme. Výraz ve tváři řekne pořád víc než smajlík.
(Nic)
Líbí se Vám to, prosím, řekněte že ANO, prosím.
Ne dobrý. Koukám se z okna a říkám si, kam bychom se bez těchto pomocníčků jako lidi dostali.
Jako mladí jsme nic takového neměli a taky jsme vyrostli. Pravda, mladší generace nám to nevěří, ale ona nevěří více věcem, takže tohle fakt neřeším.
(Kolečko se točí, pořád se jen zatraceně točí!)
Jsem smutny, jako by mi nekdo neco vzal. Proc je svet takovy. Je nespravedlivy. Proc se nemohou mít lidi radi.
Prosím, Líííke.
(Pořád nic)
Proboha, jak mám vědět, jak se cítím, když mi to aplikace neřekne. Marku, proboha, dělej něco, nebo mě klepne!
Ne, dobrý, to dám.
Třebaže se říká, že efko je pros dospělé a děcka nezajímá, věřím, že oni mají taky své, čemu se zase divím já, proč tak žijí (a že vůbec žijí). Nedávno jsem se setkal s jedním mladistvým, který má hodinky, které nejen že ukazují čas, jak se tak od hodinek očekává, ale navíc mu kontrolují tep, ptají se, co zrovna dělá, jak se cítí, a pak mu hodinky, pokud jsou to jenom hodinky, vysvětlí, že by měl dělat to a to, aby se cítil ještě líp. Na to jsem čuměl a byl z toho dutej jak vyžranej meloun v mraveništi.
(Si ze mě dělají prdel!!! Kurváááá, žííííííj.)
Vlastně jsem rád, že jsem teď off-line, a vůbec neřeším, že jsem se chtěl někoho na něco zeptat a sdělit mu své pocity, které zrovna nejsou tak pozitivní, jak bych si myslel. Ano, mohl bych mu zavolat, ale k čemu by to bylo, když by o tom nevěděli ostatní?
Jsem v klidu, nemějte strach. Nebudu jako můj kolega, který jeden čas zaplavoval efko zprávami jako:
"Svet je smjůtný, proč jsou lidi na sebe zlý?
A pokud se ho nekdo zeptal, co se mu stalo, jen syrově odsekl: NIC!!!
"Vážně ti nic není?"
"Ne - jsem v pohodě."
(Za to může nějaký prezident. Ještě sice nevím který, ale jednou mi to efko řekne, prosíííííím!)
Myslím si, že bez sítí by se dalo žít.
Nevíte někdo, jestli je smrtelný, když polknu okousaný nehty a kus palce?
Dalo by se žít bez spousty věcí, akorát nějaký šťoura by si mohl položit otázku, jaký život by to vlastně byl - a tím rovnou odpovídal, že špatný. Jak vidíte na mém případě, jsem úplně v klidu a nijak mě výpadek sítě nerozhodil.
Ty nehty jsem spolknul dva. Jednou Vám o tom dám zprávu na efku.
(Prosííííím, brečím, To ti nestačí, že před tebou klečí Hewlit?!)
