Volební právo v šestnácti - … jo!

Nad něčím Vám zůstane rozum stát, něco považujete za úlet, cosi jiného zase ve Vás vyvolá úsměv – jen před volbami v České republice se všechny tyhle pocity ve Vás mísí v několikanásobných vrstvách a Vy se kolikrát podivíte, na co jsou "lidé" v rámci předvolební kampaně schopní přijít. Jako třeba nápad, že se mladým lidem otevře politika snížením věku potřebným pro volební právo.

Jako by se dnešním mladým díky politice, a přirozeně tím, co z ní ve jménu "demokracie a svobody" vzniklo, neotevřelo mnohem víc dveří, než jsme si představovali, a pořád nevíme, jak je zavřít. Skoro to připomíná ono otřepané: Poručíme větru, dešti  - a dodneška to neumíme zastavit.

Možná jinde ve světě mají šestnáctileté s trochou jinou morálkou, duševním základem, celkovou výchovou, a ve svém mladickém věku řeší otázky o životě, s nimiž já jsem se v mladickém věku nesetkal (v osmnácti jsem nevychovával tři svoje děti, potažmo mě v šestatřiceti stále ještě nenapadnul lev), ovšem u našich mladých (a přespolních) nejsem o dostatečné vyzrálosti přesvědčen.

Přirozeně nelze všechny mladé házet do jednoho pytle. Mladí inteligentní lidé nejsou v naší zemi ničím zvláštním, ale možná je to tím, že se tolik neprezentují, nebo že o nich nikdo nic nemluví a nepíše, spíše se nám prosazují mladí, na něž se podíváte, a jen si řeknete – jo, je to Ten Typ – a tím slovem typ nemyslíte kdovíco dobrého a raději v duchu zrychlíte krok, abyste už byli od nich v myšlenkách co nejdál a nesnažili se myslet, že takhle nějak (ten typ), je Vaše budoucnost.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že všechno se děje z nějakého důvodu, že nic od ničeho zůstane ničím, a právě jen pouhý čin promazává kola osudu husím sádlem, a věci se dějí a dějí a dějí, aby se děly dál a dál. Asi by lidé popsali stohy papírů na téma, proč by si mladí volební právo v šestnácti zasloužili, stejně tak, proč by ne – a jak znám zdejší, ty stohy by nebyly od sebe výškou moc odlišné – a já bych byl tím, kdo přidává na hromadu s negativní odpovědí a ještě připisuje poznámku: "Volební právo až po jedenadvaceti."

A proč jsem negativní? Jednoduše se mi nezdá rozumné tak mladému člověku dávat možnost volby v důležitých věcech, o nichž nemá ani ponětí, co jsou zač, a jsou mu prezentovány pouze skrze pro něj fantastické mediální zprávy, z nichž jsou cítit prachy, nezájem o morální podstatu bytí, případně je to prostě … cúúl, ty …

(A to já s tou volbou jdu tak daleko, že stále považuju za nešťastné si volit zaměstnání ve čtrnácti nebo patnácti letech /avšak co s tím, na to jsem ještě nepřišel/.)

Kolikrát ani v osmnácti to není žádná sláva (ale zase kus od kusu), a nemůžu zapomenout na rozhovor dvou "dospělých" lidí u piva – ukazovali servírce občanky – který zněl asi takto.

"Ty …, a to von jako fotr dělal?"

"Jo ty …, normálně vymaštěnec, ale luxusní, luxusní. Von normálně chtěl muziku, a musel kupovat … cédečko."

"To je …, ty …, a  to si to nestáhl?"

"Hele …, prej to nešlo, nebo co. Tak šel na brigádu a, a ty …, normálně ho koupil. Jako za prachy, ty …. ….

Asi jste se dovtípili, že tři tečky znamenají v dnešním článku cosi, co se na blog nehodí – tedy pravda jako taková se vždycky hodí, ale někdy je tak smutná, až je z toho cenzura.

Nějak si ty naše mladé nechci u voleb představovat, protože si nechci představovat, jak by vypadaly kampaně mířené přímo do jejich řad. Ani teď to není žádná sláva, ale jsem ochotný věřit, že by mnozí politici přitvrdili skutečně surově a z voleb by nebyla fraška jako nyní, ale přímo panoptikum.

A samotný den voleb. Ani se nevidím, jak sedím v komisi, vedle u stolu Kudlička, Smutný, Procházka a Boháček naproti cvaká propisovačkou, a teď ONI nakráčí.

"Tak Vy …, tak jsme tady s tou … změnou! Konečně Vám … páprdům ukážeme, co je to … demokracie a svoboda."

A já na to: "A …!"