Věřící volí pána Boha – nebo na koho Duka ukáže

Pan kardinál má velkou starost a neklidné spaní. Moc se bojí, aby otázka církevních restitucí neovlivnila voliče – rozuměj voliče doleva, protože pravice jde na ruku. Pan kardinál má obavy, aby penízky, co mu "zaslouženě" patří, se nerozkutálely někam jinam  - rozuměj, aby je neukradl někdo jiný.

Co mi to jen připomíná? Pan farář nám káže, jak je to správné, jak to má být, a jak se má správný věřící chovat (dle nejlepšího vědomí a svědomí). Netvrdím, že všichni věřící jsou manipulovatelní hlupáci, kteří koukají, kam milosrdná ruka Boha ukazuje. Mám několik známých, co věří, ale restituce považují za zlodějnu pekelných rozměrů.

Co mi to jen připomíná? Pan farář mává vztyčeným ukazováčkem a říká, že musíme následovat Boha, že tohle je ta jediná správná cesta. Že tato cesta se vyznačuje skromností a čistotou duše, čistotou myšlenek a čistotou cítění. Věřící ani nedutají a klopí oči na podlahu. Ty statečnější se dívají na pana faráře a ke stropu kostela. Pan farář káže dobře, pan farář to myslí dobře.

Jenže mocipáni z nebes nejsou vždy tak čistí a laskaví jako hodný a skromný pan farář. Docela dobře si pamatuji obrázky z českých dějin, jak se služebníci boží ládují zvěřinou, lijí do sebe žejdlík za žejdlíkem, přizobávají buchty a koláče, a později zvrací, aby si vyprázdnili žaludek na další kolo.

A potom se vyvalí na balkon a podívají se na lid, promluví o chudobě, o střídmosti, o království nebeském, kde bude každá dobrá duše uvítaná a bude se jí blahobytně dařit po věčné časy. Lid sepne ruce, pomodlí se, a hoši z balkónu odejdou na panáka.

Co mi to jen ta starost pana Duky připomíná? Co jen? Já jsem si vždycky myslel, že kdo poručí svůj život Bohu, tak jako se vzdává všeho světského a má na mysli jen blaho druhých, za což se jeho duše očistí a lehká odejde ke sv. Petrovi.

Skoro bych si i myslel, že pan Duka se svým strachem o dobrou víru voličů skutečně o svou "zdravou" duši stará, ale pořád se nemůžu oprostit od toho, že je v tom i něco jiného. Něco skutečně přízemního světského, co zajímá jen takové jako já a mně podobní. Avšak mohu se mýlit.

Co mi však ta starost jen připomíná?

Už vím. Jednou kdysi u nás fungovala jedna strana "věřících", která se taky moc a moc starala a říkala, kdo koho má volit. Myslím, že se té straně říkalo Komunistická. Taky byla usměvavá - a taky si myslela, že má všechnu moc světa.