I když musím uznat, že někteří věřit mohou, ale většina svoji víru vmáčkne mezi zpitomělé občany, co věřit chtějí - a chtějí, protože když věříte, a věříte v něco jiného než většina, můžete se cítit výjimeční.
Rozjíždí se kampaně, a přestože některé strany ví (ne že tuší, ví), že se do Parlamentu nedostanou, pokud se vyhoupnou nad určitá procenta, získají nějakou tu kačku zpátky a z ní něco zbude a hned je líp na světě.
V nadcházejících volbách bude téma č.1 Covid (těsně za ním téma č.2 Babiš) a podle toho se už objevují různé názory a zaručené informace o tom, jak je to ve skutečnosti.
Jestli chcete zaručené zprávy, Volný blok je jasná volba, a mám takový pocit, že časem bude ještě jasnější.
Položil jsem si otázku, poté, co jsem se dozvěděl, že do politiky za tuto stranu bude kandidovat zpěvačka Ilona Csáková, zdali ona sama zaručeným zprávám, jak je ona a teď již i její strana občanům předkládá, věří.
Práškovací letadlo s covidem jistě nebyl její TOP.
Těžko říct. Zblbnout není tak těžké - zvláště když to zblbnutí nese ovoce v podobě kývajících hlav a potlesku. Jen si zase říkám, že někdo jako Ilona Csáková (na které jsem ujížděl mezi svými 18 a 26 lety a i dneska bych ještě našel originální magnetofonové kazety s jejími alby), by měla rozeznat rozdíl mezi potleskem a potleskem.
Takže zase si říkám, jak jsou věci jinak. Možná ani tak nejde o přesvědčení, ale o možnost jak na podobných názorech vydělat.
Trochu mi to připomíná jednu povídku z dvojice Šimek Grossmann, kde tatínek karbaník schovával na horší časy ve křoví starý karetní stolek. Když jej v době bídy vytahoval, říkal, že si připadá jako Přemysl Oráč.
"Pluh mám a voly vždycky najdu!"
Dneska je to podobné. Přemyslem je člověk s názorem, pluh je názor a volové jsou ti, co jej rozšiřují.
Schválně, kolikrát jste se v době covidové setkali s někým, kdo vám o nemoci říkal fantastické věci. Nebo o rouškách. Že v nich žijí brouci nebo tak něco. Billa už ani neřeším.
Dívám se na politiky, spíš na ty mladší, a říkám si, jestli skutečně chtějí nějak změnit svět, nebo jenom přikrmit ego a svoje prasátko. Už dlouho jsem neviděl politika, jemuž bych byl ochotný věřit to první.
Posledním byl pan Václav Fischer, podnikatel - kterému tenkrát dávali za jeho orientaci co proto. Dneska by se před ním plazili. Jelikož to tenkrát myslel s politikou jinak, hezky do něj šili, a on se nenechal.
Dneska, jak koukám, jde politikům o to druhé a to třetí. Předhánějí se postoji, ale stát ještě neumí. Na to by byli moc vidět. Proto se skrývají za blbosti a krmí jimi občany a pak dále prohlašují, že většina je s nimi a souhlasí. Jak vidno, malá hrstka může být i většina - záleží na úhlu pohledu.
Nevím, co si mám o té "většině" myslet. Koukám se na ně, když protestují, na jejich tváře, a jsou to lidé, kteří mi nejsou sympatičtí. Ale třeba jim zase nejsem sympatický já, i tak to může být.
Já v nich ale i tak nevidím někoho, v koho bych měl mít důvěru a měl jejich protesty vnímat víc než jako výkřiky. Jinými slovy, nevím, proč bych se jimi měl přesvědčit, když se mi nelíbí.
Taky si říkám, co si ti lidé opravdu myslí? Kde jsou jejich názory a jak moc jsou jejich názory o pravém pocitu pravdy, a ne pouze představ o pravdě.
Nevím to - ale vím, že i o tomhle budoucí volby budou.
