Já Vás včera varoval. Já říkal, že jestli nebudete mít pana premiéra rádi a on nebude mít z Nás radost, paní Pekarová-Adamová něco řekne. A už je to tady.
Paní P-A sice nechala svetr na pokoji, ale zachovala si svoje globální myšlenky o potírání zlu kolem sebe a vypustila do světa myšlenku spojenou s návrhem, aby se svět spojil do jakéhosi společenství moci, které bude potírat autoritářské systémy, které nebudou držet basu s ostatními. Pravda, do společenství se počítá i s jinými autoritáři, ale na rozdíl od těch jiných těmhle my musíme fandit.
Abyste si dokázali představit, nebo rozpoznali, jak takový přátelský autoritářský režim vypadá, použiji slova mého kolegy, který řekl:
„Vadí mi, že za dvě úplně stejné válečné operace je na jednoho viníka volán světový soud, zatímco na druhého za to samé jen slova o ztrátě kreditu.“
Pro pořádek, my fandíme těm, co na někoho zaútočí, a jenom tím pak ztratí kredit.
Paní P-A to možná ve svém světě, v němž žije, a já věřím, že je v něm i spokojená, myslí dobře, třebaže by možná nějaký šťoura namítl, že ji samotnou pouze opět zachvátila osvícenská nálada s potřebou zanechat ve vesmíru svoji vlastní stopu. Jak jsem psal minule, dost možná si už pohrává s myšlenkou, že bude rozdávat vlastní podobenky ve svetru, jimiž lidé nahradí obrázky Panny Marie.
Je zvláštní, že podobné zprávy o změně politiky a světa vůbec proniknou do médií, neboť věřím, že paní P-A má vedle spolupracovníky, kteří by ji mohli poučit, že právě teď i přes sebevědomou jistotu prvenství nepřišla s ničím novým a spojenectví na ochranu již nějaký ten rok na téhle planetě fungují.
Nicméně vydejme se na chvíli na exkurzi do soukromého světa paní P-A a pohlédněme na projekci její představy, kde rozevírá náruč a vítá a následně objímá nové členy všech možných ras a národů, kultur a náboženství. Pohlédněme na zářivý úsměv a jiskru v mírně šíleném pohledu, jenž mají všichni, co chtějí spasit svět klackem, a užijme si onu pozitivní energii namodralé barvy linoucí se z jejích pórů a hladící každého v dosahu. Snažme se pochopit mysl člověka, jemuž bylo v minulosti tolik odpíráno pro jeho povahu a neschopnost si najít přátele a on přísahal, že jednou všichni poznají, co v něm dříme. Jednou, jednou, jednou – opakovala si každý den a slibovala, že jednou, jednou, jednou lidé kolem uvidí. A co jenom lidé kolem? Hodně lidí uvidí! Uvidí tahle zem, tahle planeta, tenhle vesmír. Každý v něm pochopí, kým ona je a jak bylo krátkozraké nenaslouchat. Ale ona není zlá. Není a nebude. Ukáže svými nápady, jak každého miluje a jak to s každým myslí jenom dobře. Zaplaví svět svou pozitivní energií a všichni ji budou muset dobrovolně přijmout, protože ona bude Vůdce.
Vítejte zpátky v naší realitě.
Četl jsem článek o jejím nápadu pozorně a je zajímavé, že do svého „světového“ prohlášení zmínila i pro ni skutečnost, že současná situace ve státě je vinou někoho jiného, ale ne její – a právě proto je nutné společenství vytvořit, aby ti jiní, ale oni ne, už nemohli zavinit další úpadek.
Zajímavá formulace – jako by za krizi u nás mohlo to, že nemáme kolem sebe společenství na ochranu. Já si tedy myslím, že máme, ale ono samotné nás má již od začátku na háku a my sami do něj vstupovali s vědomím hry na druhé housle.
Samozřejmě do svého společenského nápadu o společenství paní P-A použila i slova o situaci o Ukrajině, čímž mě tahle paní definitivně přesvědčila o určité vlastní nevyrovnanosti, kterou léčí skrze podivné výroky o dobru a lásce, v nichž nijak nepřemýšlí o následcích, co mohou přinést, a vlastně ani nepřemýšlí o samotné cestě, jak dobra a lásky dosáhnout. Ví, ve svém světě, že by to bylo hezké, kdyby to bylo, a tak by to mělo být. To jí ke štěstí stačí.
Ne už tolik nám, neb my jsme pouze posluchači a plátci těchto nápadů, a kdo nemá představivost, jak svět P-A vypadá, může se v nich trochu ztrácet a mnohdy po jiných nechápavě koukat a krčit rameny, a hlavně mlčet, neboť už od dětství víme, že někomu se odporovat prostě nemá.
Přiznám se, že já bych proti paní P-A nic neměl, kdyby ovšem nebyla političkou, nemluvě neměla post předsedkyně Poslanecké sněmovny. Kdyby však byla guru a pohybovala se v tóze (ne průhledná) nebo v barevném pyžamu a hlásala slova o lásce a dobru, dokonale by mi seděla a já bych jí fandil. Takhle ale moje sympatie mít nemůže. Možná se jedná o politickou reinkarnaci Václava Havla nebo někoho z okresu Tibetu, ale tahle doba takovým nepřeje a jsou jenom pro zlost.
A přesto je máme tam, kde by být vůbec neměli.
