Vaše živé dítě – moje živá brzda
Některé tramvaje mají v určitých místech větší množství tlačítek. Většinou v místech, které je stvořené pro převoz dětí v kočárku.
Možná už teď tušíte, jakým směrem se můj dnešní článek bude uchylovat a o Vám budu povídat – a závěrem přirozeně i prosit.
Ale pro začátek poněkud jinak. Nevím, jak vnímáte lidi kolem sebe Vy, ale já si často všímám, jako by dnešní maminky už nebyly maminkami, jaké pamatuji já co by dítě, a chovají se zvláštně, a to tak zvláštně, jako by o svá dítka vůbec nestály a nechtěly se jim věnovat, jak by se takové maminky věnovat měly.
Kolikrát vidím, jak zaparkují kočárky, a přestože dítě natahuje ručičky a dělá pa pa, humi humi a chce maminku a chce si hrát, a maminka řekne. „Buď hodnej!“ a mají v ruce mobil a už jedou a mačkají ču ču ču ču ču.
Možná maminky budou oponovat, že od dítěte je si i potřeba odpočinout, a nemají taky nervy na všechno, a vůbec co se starám, měl bych se zajímat o svoje parchanty. Nevím, jak Vy, ale často mívám pocit, že zatímco nás dříve maminky vychovávaly (a měly na nás nervy), dneska se maminky o děti pouze starají (a asi nemají nervy). Přeci jenom se domnívám, že dítě není hračka nebo voliči před volbami, abyste se o ně starali jenom někdy, a v dětech jaksi sázíme do budoucnosti. Proč je vlastně mají, když o ně nestojí?
Ale zpátky do tramvaje. Tlačítka dveří jsou z technického hlediska dobrá věc, na pozdní večer a noční provoz ideální. Zvláště v zimě, zbytečně se ledově nevětrá. Vedle tlačítek dveří se však setkáte i s tlačítky o znamení a tlačítky se žádostí o plošinu – ta dvě tlačítka jsou spojena s akustickým signálem – jinými slovy, slyšíme ho.
A jsme u toho. Jedno zmáčknutí – zastávka na znamení (i když máme radši zmáčknutí tlačítka dveří, ale už jsme si taky zvykli). Dvě zmáčknutí – výstup s kočárkem. Všechno víc – průser, zastavte.
Přirozeně někdy se stanou i omyly. Jednou se jedna slečna opřela o tlačítko svým zadkem tak nešťastně, až jím začala dávat znamení o pomoc. Neváhal jsem a vyrazil jsem k místu volání jako bernardýn na horách se soudkem na krku, a hned jsem poněkud zmatené slečně (stáli jsme na nevhodném místě a tramvaj blikala jako vánoční stromeček) šeptal, že je mi to trapné, ale její pozadí vysílá signál se žádostí o záchrannou brzdu. A já dodám Proč? Slečna zrudla a odlepila se od tlačítka, a nebyla schopna slova. Takže jsem se nedozvěděl, proč její zadek pomoc potřeboval.
Ne všechno končí takto roztomile. Zvláště když maminky zabavují své děti tím, aby nezlobily a raději si s něčím hrály:
„Hele, beruško, hele…“ a hádejte, na co ukáže.
Vypadá to jako legrace, ale konce bývají nepříjemné. Tramvaják nehledá důvod, ale je cvičený, že kdykoli tohle slyší, zabrzdí, a silně. Zabrzdí přesně tak, jak to mnozí cestující znáte – všichni se cuknutím blíže přiblížíte přední kabině, a kdo stojí u kabiny, narazí do ní, případně se mi jde rovnou přes plexisklo dovnitř představit.
Druhá nejhorší věc na téhle události, je, že když jdete situaci řešit a viníka najdete (není to složité ho najít), dostanete většinou později vynadáno, co si vlastně dovolujete toho a toho takhle před všemi peskovat – před tím se maminky tváří překvapeně a někdy se i smějí s rukou na puse. Ha ha ha, je to legrace, když cestující vstávají z podlahy a počítají si kosti.
(Don’t lick it – však víte ze včerejška)
Ta první nejhorší věc jsou přirozeně úrazy. Tramvaj na místě nezastaví – myslete si co chcete, třeba i říkejte teorie, ale nezastaví. A nezastaví ani cestující. Ačkoli jinou rychlostí než tramvaj. Měli bychom dělat ukázková školení z fyziky pro druhý stupeň základní školy, aby děti věděly, jak lze v životě snadno padnou na hubu.
Stala se mi i další věc, kdy jsem začal více pochybovat o roli rodičů.
Na Podolí. Bzz bzzz bzzz bzzz bzzz – a už jsem brzdil a pak se jdu podívat. Posbírám cestou lidi, některé rozmotám od mastné tyče – a hledám volitele. A kluk, malej, a já se ptám, co se jako děje, a kluk má hlavu sklopenou, div nebrečí – a teď: jeho táta a máma mu začnou nadávat. A ne moc hezky. A já se na ně podívám a říkám, že to není jeho vina, ale toho, kdo dovolil, aby to dělal.
A sklapli.
A já pochopil, že někteří rodiče našli v dítěti ještě někoho jiného. Omluvu za ně samotné.
Řeknu závěr slovy mého kolegy: ta tlačítka nejsou na hraní. Nejsou a nebudou, i když připomínají očíčka králíka stvořeného od šíleného genetického vědce.
Maminky, buďte maminkami, narodily se Vám děti, tak se o ně starejte. Nemusíte mít pro ně nervy. Ta láska jim bude zatím stačit.
A místo mačkání tlačítka (a mobilu) s nimi hrajte paci paci pacičky. A pokud by měl někdo zájem jen tak bez důvodu mačkat (slečny, ženy), tak prosím zase tím jenom tím krásným zadkem.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty

Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali
Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na...
V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...
Na Rakovnicku boural známý podnikatel a miliardář. Řidič druhého auta zemřel
Při tragické nehodě ve středu 4. června u Nového Strašecí na Rakovnicku se těžce zranil jeden z...
Trefili jsme Rusům základnu s letouny, které jim ještě zbyly, hlásí Ukrajinci
Sledujeme online Ukrajinská armáda oznámila, že zasáhla vojenská letiště v ruském Engelsu a Ďagilevu a sklad...
Prodejna není víc než příroda, nesouhlasí ochránci se stavbou Normy u Panské skály
Společnost Norma nezískala od ochránců přírody výjimku, kterou potřebuje pro stavbu kontroverzní...
Okamura neuspěl. Soud zamítl žalobu SPD proti zařazení do zprávy o extremismu
Obvodní soud pro Prahu 7 v pátek zamítl žalobu hnutí SPD, které se bránilo zařazení do zprávy o...
Manévry na Filozofické fakultě způsobila cizinka, natáčela video oslavující střelce
Incident, kvůli kterému ve středu kolem poledne zasahovalo několik policejních hlídek v budově...
Íránská odveta. Izrael sestřeloval drony už nad sousedy, ničilo je také Jordánsko
Sledujeme online Izrael zřejmě odrazil drony, které na něj Írán vyslal v odvetě za noční útok. Armáda oznámila, že...

Dětský opalovací krém v tyčince? Přírodní, šetrný a super praktický
Když se děti chystají na sluníčko, potřebují víc než jen kšiltovku a dostatek vody. Kvalitní opalovací krém je zkrátka základ. Hledali jsme takový,...
- Počet článků 939
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1421x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz