Vaše živé dítě – moje živá brzda
Některé tramvaje mají v určitých místech větší množství tlačítek. Většinou v místech, které je stvořené pro převoz dětí v kočárku.
Možná už teď tušíte, jakým směrem se můj dnešní článek bude uchylovat a o Vám budu povídat – a závěrem přirozeně i prosit.
Ale pro začátek poněkud jinak. Nevím, jak vnímáte lidi kolem sebe Vy, ale já si často všímám, jako by dnešní maminky už nebyly maminkami, jaké pamatuji já co by dítě, a chovají se zvláštně, a to tak zvláštně, jako by o svá dítka vůbec nestály a nechtěly se jim věnovat, jak by se takové maminky věnovat měly.
Kolikrát vidím, jak zaparkují kočárky, a přestože dítě natahuje ručičky a dělá pa pa, humi humi a chce maminku a chce si hrát, a maminka řekne. „Buď hodnej!“ a mají v ruce mobil a už jedou a mačkají ču ču ču ču ču.
Možná maminky budou oponovat, že od dítěte je si i potřeba odpočinout, a nemají taky nervy na všechno, a vůbec co se starám, měl bych se zajímat o svoje parchanty. Nevím, jak Vy, ale často mívám pocit, že zatímco nás dříve maminky vychovávaly (a měly na nás nervy), dneska se maminky o děti pouze starají (a asi nemají nervy). Přeci jenom se domnívám, že dítě není hračka nebo voliči před volbami, abyste se o ně starali jenom někdy, a v dětech jaksi sázíme do budoucnosti. Proč je vlastně mají, když o ně nestojí?
Ale zpátky do tramvaje. Tlačítka dveří jsou z technického hlediska dobrá věc, na pozdní večer a noční provoz ideální. Zvláště v zimě, zbytečně se ledově nevětrá. Vedle tlačítek dveří se však setkáte i s tlačítky o znamení a tlačítky se žádostí o plošinu – ta dvě tlačítka jsou spojena s akustickým signálem – jinými slovy, slyšíme ho.
A jsme u toho. Jedno zmáčknutí – zastávka na znamení (i když máme radši zmáčknutí tlačítka dveří, ale už jsme si taky zvykli). Dvě zmáčknutí – výstup s kočárkem. Všechno víc – průser, zastavte.
Přirozeně někdy se stanou i omyly. Jednou se jedna slečna opřela o tlačítko svým zadkem tak nešťastně, až jím začala dávat znamení o pomoc. Neváhal jsem a vyrazil jsem k místu volání jako bernardýn na horách se soudkem na krku, a hned jsem poněkud zmatené slečně (stáli jsme na nevhodném místě a tramvaj blikala jako vánoční stromeček) šeptal, že je mi to trapné, ale její pozadí vysílá signál se žádostí o záchrannou brzdu. A já dodám Proč? Slečna zrudla a odlepila se od tlačítka, a nebyla schopna slova. Takže jsem se nedozvěděl, proč její zadek pomoc potřeboval.
Ne všechno končí takto roztomile. Zvláště když maminky zabavují své děti tím, aby nezlobily a raději si s něčím hrály:
„Hele, beruško, hele…“ a hádejte, na co ukáže.
Vypadá to jako legrace, ale konce bývají nepříjemné. Tramvaják nehledá důvod, ale je cvičený, že kdykoli tohle slyší, zabrzdí, a silně. Zabrzdí přesně tak, jak to mnozí cestující znáte – všichni se cuknutím blíže přiblížíte přední kabině, a kdo stojí u kabiny, narazí do ní, případně se mi jde rovnou přes plexisklo dovnitř představit.
Druhá nejhorší věc na téhle události, je, že když jdete situaci řešit a viníka najdete (není to složité ho najít), dostanete většinou později vynadáno, co si vlastně dovolujete toho a toho takhle před všemi peskovat – před tím se maminky tváří překvapeně a někdy se i smějí s rukou na puse. Ha ha ha, je to legrace, když cestující vstávají z podlahy a počítají si kosti.
(Don’t lick it – však víte ze včerejška)
Ta první nejhorší věc jsou přirozeně úrazy. Tramvaj na místě nezastaví – myslete si co chcete, třeba i říkejte teorie, ale nezastaví. A nezastaví ani cestující. Ačkoli jinou rychlostí než tramvaj. Měli bychom dělat ukázková školení z fyziky pro druhý stupeň základní školy, aby děti věděly, jak lze v životě snadno padnou na hubu.
Stala se mi i další věc, kdy jsem začal více pochybovat o roli rodičů.
Na Podolí. Bzz bzzz bzzz bzzz bzzz – a už jsem brzdil a pak se jdu podívat. Posbírám cestou lidi, některé rozmotám od mastné tyče – a hledám volitele. A kluk, malej, a já se ptám, co se jako děje, a kluk má hlavu sklopenou, div nebrečí – a teď: jeho táta a máma mu začnou nadávat. A ne moc hezky. A já se na ně podívám a říkám, že to není jeho vina, ale toho, kdo dovolil, aby to dělal.
A sklapli.
A já pochopil, že někteří rodiče našli v dítěti ještě někoho jiného. Omluvu za ně samotné.
Řeknu závěr slovy mého kolegy: ta tlačítka nejsou na hraní. Nejsou a nebudou, i když připomínají očíčka králíka stvořeného od šíleného genetického vědce.
Maminky, buďte maminkami, narodily se Vám děti, tak se o ně starejte. Nemusíte mít pro ně nervy. Ta láska jim bude zatím stačit.
A místo mačkání tlačítka (a mobilu) s nimi hrajte paci paci pacičky. A pokud by měl někdo zájem jen tak bez důvodu mačkat (slečny, ženy), tak prosím zase tím jenom tím krásným zadkem.
Pavel Hewlit
Prý mám napsat Putinovi – tak jo, tady to je

Tohle není můj nápad, ale jednoho z diskutérů. On to sice myslel jako vtip, ale i v tom zlomyslném návrhu na moji osobu je kousek pravdy. Nikdo spolu nemluví. Nepíšeme, co bychom chtěli druhému říct.
Pavel Hewlit
Ta válka muší bejt, to Vám poudám

Na rovinu – nejsem zrovna nadšený z toho, co se ve světě děje, a hlavně z toho, co se může ještě dít na základě jedné jediné zprávy o vystřelené raketě.
Pavel Hewlit
Příběhy o žití upravené smrtí aneb Modlitba góje v synagoze

Knihy jsou různé, a to je něco, co netřeba žádnému ze čtenářů připomínat, a ten, kdo nikdy nečetl, ten tomu neuvěří, dokud si dvě tři nepřečte.
Pavel Hewlit
Tak už jsme ve válce, ale já přesto musím řídit tramvaj

Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Pavel Hewlit
Půl kila války pro každého, stačí se postavit do fronty

Války jsou smutné, války jsou na prd, války berou matkám děti, války berou všechno, ale je na nich zajímavé, jak se vyvíjejí tam, kde nejsou.
Další články autora |
A modré přilby jen přihlížely... Fotka ze Srebrenice dodnes straší Nizozemsko
Seriál Nizozemští vojáci sedí na střeše obrněného vozidla, vedle sebe modré přilby. Pod nimi stojí tisíce...
Plovoucí bary a „nepřevratitelný“ raft. Na Vltavě kvete zvláštní vodácký byznys
Je deset hodin ráno a na jezu v Herbertově, dva kilometry po Vltavě od Vyššího Brodu na jihu Čech a...
Proslavily ji šaty z minerálky. Topmodelka z ikonické reklamy se vrátila do Varů
Michael Douglas, Dakota Johnson, Peter Sarsgaard. Celá řada hvězd a celebrit ozdobila letošní...
Drát, který odpojil polovinu Čech. ČEPS zveřejnil snímky poškozeného vedení
Provozovatel přenosové soustavy ČEPS zveřejnil ve čtvrtek poprvé i snímky poškozeného vedení V411....
OBRAZEM: Stano odhalil Bartoškův poslední portrét. Dakota si napravila reputaci
Jak naposledy zvěčnil renomovaný fotograf Tono Stano Jiřího Bartošku, se můžete jít podívat do...
Vstávejte, klepal řidič trolejbusu na spícího pasažéra. Ten se probral a zbil ho
Hlídka českobudějovické městské policie zasahovala v sobotu večer u napadení řidiče trolejbusu, na...
D46 na Olomoucku je opět průjezdná, ráno ji uzavřely dvě nehody pěti aut
Dálnici D46 u Olšan u Prostějova ve směru na Olomouc v pondělí ráno na bezmála dvě hodiny uzavřela...
Šutr za 80 milionů. V New Yorku půjde do dražby největší kus Marsu na Zemi
Aukční síň Sotheby’s v New Yorku bude ve středu dražit 25 kilogramů vážící kámen, jehož odhadovaná...
Muž se utopil při plavání se psem, tělo na dně řeky našel až vodní dron
Tragicky skončilo pro dvaatřicetiletého muže nedělní plavání v řece Úhlavě v Přešticích na jižním...
- Počet článků 939
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1421x
Případné dotazy na fejetonhewlit@seznam.cz