Přihnala se ke kabině jako tank, a jak jsem pochopil o něco málo později, byla postižená náboženským fanatismem, neboť často opakovala Ježíšikriste, Ježíšikriste. Buď to, nebo se už těšila na Vánoce.
Původně jsem měl pocit, že v tramvajovém voze dochází k hromadné vraždě, případně k hromadnému znásilnění, a paní je právem roztrpčená, poněvadž ji vynechali. Nic se nemá poukazovat na zjev člověka, vždyť i Bůh stvořil člověka k obrazu svému, ale pro přesnost uvedu, že paní byla již v neurčeném věku před smrtí, nepatřila k nejhubenějším a s jejími dioptriemi já bych na Měsíci viděl americkou vlajku.
Málem mě z kabiny vytáhla. Já si původně myslel, že jsem ji nějak osobně ublížil. Ne že bych ji přivřel do dveří (protože my tohle neděláme, ať si myslíte, co chcete), ale třeba jsem na ni jako malý někde vyplázl jazyk a ona mě teď poznala a chtěla i po letech satisfakci.
Nakonec šlo o něco jiného.
"Ježíšikriste, hotovej perverz," říkala paní a Vy, čtenáři, jistě podle názvu víte o co šlo.
Musím poznamenat, a ti, co mě čtou častěji ví, že zažívám v tramvaji poněkud divočejší věci než jenom líbání dvou lidí. A jestliže vezmu v úvahu mně známé sexuální úchylky, nic moc mi jako divákovi do sbírky nechybí. Ve zkratce:
Ta láska dívky s do bezvědomí opilým mladíkem byla jasná nekrofilie. Ženská, která líbala dva malý čokly, že jim skoro prolízla lebku od ucha k uchu, zase zoofilie. Homosexualitu ani neřeším, to ani z genderového hlediska dnešních dnů nesmím. Sex na lince 12 (viděl jsem to i na trojce) je pedofilie a na noční 95 zase gerontofilie.
Takže nějaké líbání v tramvaji mě nechává chladným – všude. Ne však tak babu, tedy vlastně váženou starší klientku dopravního podniku.
Co ale máte v téhle chvíli řešit? Přidat se na stranu puritanismu a padnou na kolena mrsknout tam nějakou modlitbu, nebo se zachovat dle lidského rozumu dnešních svobodných dnů? Zvolil jsem druhou možnost.
Netušil jsem však, že samotný Městský přepravní řád je pravděpodobně dílo samotného Satana a ba... vážená klientka se začne při jeho výkladu mou osobou ošívat, jako by už cítila oheň pekelný, který se na ni už chystá.
Opravdu, nekecám, o líbání MPŘ neříká vůbec nic. Sice tam je cosi, že se máte chovat slušně, ale líbání nepovažuju za nějaký prohřešek přihrávající třeba mravní úhoně mládeže. U ní mám naopak někdy pocit, že ví o těchto věcech víc než já. Pravda, v teoretické rovině, ale ví.
Snažil jsem se zalistovat pamětí i v našich vnitropodnikových stanovách (projel jsem i řešení nehody) a na nic jsem o líbání nenarazil. I když se divím, protože by tam něco o tom být mělo, poněvadž celkem nedávno jeden kolega po značně hektickém půlkole na lince 5 volal na celou smyčku, že mu celé DéPé může políbit prdel.
Líbání jsem nenašel, ale vzpomněl jsem si na bod, že řidič se musí zachovat v podobných situacích dle nejlepšího vědomí a svědomí, aby byla zachována plynulost provozu.
"A nejsou to dva chlapi?" lišácky jsem se podíval na váženou klientku.
Dlouho jsem uvažoval, a já uvažuju dlouho, jestli bych neměl více rozvést následný rozhovor, ale jsem si vědom, že by mohla vzniknout falešná domněnka, že řidiči v tramvajovém provozu snad nejsou vážení ke své profesi, nejsou klidní, rozvážní, že nejsou hotovými profesionály, a snad si i neváží vážených klientů, kteří se rovněž vždy chovají slušně a ohleduplně a mají stále v pozornosti své vlastní povinnosti potřebné pro cestování v MHD.
:-)
Paní neodvezli. S infarktem. Ani neodešla. Já ji na radu jednoho výpravčího zahrnul láskou a pochopením (o nějž není u DP nouze) a skoro jako "Ježíšikriste" jsem se dotýkal jejích skrání a učil ji o lásce mezi bližními.
Ta baba mě sice měla za debila, ale dala už alespoň pokoj.
Navíc jsem jí vysvětlil, že dneska i dva muži mají právo na lásku.
A dokonce i ženy.
Ačkoli u téhle lásky vždycky doufám, že ji holky točí na mobil a dají jí pak na nějakou Tube stránku.
Tomu pak říkám rozdávat lásku a pochopení celému světu.
