Říkejte si slovo z názvu pořád dokola a za chvíli se vám stane, co se u podobných slov stává - začnete pochybovat o jeho významu a správnosti.
Samozřejmě mám na mysli slovo Zásadní, ne Volby.
Nevím, kdo kdy přesně jej použil poprvé, ale určitě zaznělo před volbami do Poslanecké sněmovny a určitě to bylo v televizi. Pravděpodobně v ČT, jelikož tam mají rádi velká slova a drama. Bohužel od smrti Jaroslava Dietla jim drama a vztahy v něm moc nefungují, přestože se o určité příběhy snaží a dolují emoce, jak jen jim politici dovolí.
"Tyhle volby jsou zásadní!" řekl tenkrát moderátor a k dokonalosti chybělo, aby se jako hudební doprovod ozvaly bubny a trumpety.
Krčím rameny a říkám si, že každá volba je zásadní, byť se může zdát zprvu jako malicherná (volby do Parlamentu za malicherné nepovažuji), a vždycky je o rozhodnutí, které Vás z křižovatky popostrčí do určitého směru. I když ne pokaždé je tam hned rušný provoz.
I tyhle volby budou zásadní a výsledek konečné volby rozhodne až čas, avšak v jednom už rozhodly ještě před vhozením prvního hlasovacího lístku do urny. Zásadně jsme každý proti každému, kdo hlasuje jinak než my.
Je to až neuvěřitelné, co se může strhnout, pokud se sejdou zastánci pravice a zastánci levice - což není nic proti tomu, když se sejde volič ANO s voličem Pirátů (plus ten kompars vedle nich) - avšak ani to není nic proti tomu, když se do sebe pustí volič ANO a volič Pirátů (plus ten kompars vedle nich), co už mají trochu v žíle a s tím i pocit, že každá pravda si zaslouží být podpořena silným slovem a pádnou ranou.
V nedávném článku jsem psal, jak moc je v tomhle ohledu společnost před volbami rozdělena, že skoro rozdělení nemá obdoby a dokazuje narůstající agresivitu celé společnosti.
Tak copak když je někdo "statečný" a sprostý přes písmenka, to už je jenom samo o sobě tak ohraná písnička, že ji nelze brát vážně. Takové příspěvky (které se kryjí spojením: diskuzní příspěvek - nebo, a to je ještě lepší: demokratický názor) nelze brát vážně.
Je zajímavé, kolik takových příspěvků poukazuje, že politici jsou sprostí taky, takže proč by nemohl být i sprostý prostý lid.
Nevím, tohle mi moc nesedí. Můžeme si myslet o politicích cokoliv, a mnozí to i děláme, ale nepamatuju si, že by politici napříč politickým spektrem říkali třeba:
"Všichni jste čuráci, nedomrdaný. Pokud volíte toho a toho, tak jste impotenti, tvoje máma porodila duševního potrata a měl by si za svůj názor do plynu. Kurva. A jestli něco proti mě máš, tak tě zažaluju, protože je svoboda a já si mohu říkat, co chci, píčo, nácku."
Myslíte si, že jsem přehnaně sprostý - nejsem. Je to i horší.
Já jsem dřív na podobné diskuzní příspěvky reagoval nastavením druhé tváře. Čas minulý je na místě, protože už to nedělám. Ne že bych našel tvář třetí, to ne, ale přestal jsem reagovat úplně. Na podobné komentáře, a nemluvím jenom o téhle stránce, totiž reagovat nejde - ony totiž o reagování nestojí.
Tahle země a lidi v ní už jsou tak vynervovaní, že mnozí svůj boj s realitou kolem vzdali a stali se z nich vševědové, politici a trenéři všemožných sportů.
Opět to vezmu napříč politickým spektrem a řeknu, že právě tihle vševědové vědí s naprosto chirurgickou přesností, kdo krade, kdo donáší Bruselu, kdo fetuje, kdo Vám prodá barák senegalskému chlapci za babku, kdo je teplej, kdo naopak není, i když tvrdí, že ano, kdo je krkavčí otec, kdo matka, kdo vám zabil strýčka na covid, kdo by měl sedět, kdo byl ve Straně, kdo v ní pořád ještě je - a takhle bych mohl pokračovat dál a dál protože "pravda" má dlouhý seznam, na který se stále připisuje a připisuje, většinou rychlostí toho, jak se člověk zamyslí a přijde na to, že je génius.
Víte, proč se nikdy politici nedohodnou? Protože jsou to lidi jako my. Jsou úplně stejní, jen se dostali k moci a díky ní si myslí, že jsou něco víc. Ale každý den nám dokazují, a ještě dlouho dokazovat budou, že se od nás ničím neliší a pořekadlo o košili a trusu nám dává za pravdu.
Ale abychom se přestali naparovat, my nejsme o nic lepší a celá tahle politika, nebo cesta k ní, je cesta k onomu pocitu, že je člověk něco víc.
Co jste vy, byli jsme i my - co jsme my, budete i vy. Tahle moudrost k nám v období před volbami má blíž než kdykoli jindy.
Proto netřeba se bát jít k volbám, odvolit, (když je to tak zásadní), a pokud se Vás někdo na ty volby zeptá, tak odpovědět pravdu - a ne takový ten nesmysl, jak jsem slyšel, že někdo volil srdcem a volil pravdu.
Ať zvolíte kohokoli, vždycky se najde někdo, kdo Vám řekne, že jste vůl - v lepším případě. Ty horší najdete o něco výš v textu. Takže je to ve finále jedno.
Ale závěrem, pro ty, kterým je to doopravdy jedno, zásadně jedno, přikládám slova babičky ze zastávky, které se na volby zeptali:
"Ať jdou všichni do prdele, tak jak jsou za sebou v kalendáři."
Zásadně podle kalendáře.
