Upadnul vám!

Původně jsem chtěl napsat o nálezu prezervativu na speciální lince 33 – Kobylisy-Florenc, ale nevěděl jsem, jak ho dramaturgicky uchopit, a vůbec jak na něj sahat, když jsem se na něj sáhnout neodvážil.

Tak ono to vypadalo na nějakou puberťáckou recesi, ale od té doby, co jsem viděl orální sex mezi zastávkami Biskupcova-Krejcárek a to v režimu U.L.E. (Uvolnění, Laskání, Ejakulace), nebo od doby, kdy si to na Lehovci museli dva mladí v tramvaji dodělat, nehledě na to, že je konečná (ale já je nerušil, a jen nastavil zrcátko, dopil kávu a dal si mléčnou Milku), od té doby jsem v dopravě po téhle stránce schopný věřit ledasčemu – i že tam ta guma neležela jen tak.

Nicméně i tahle situace k něčemu dopomohla. Jediný kolega, a to básník Petr Švarc, položil otázku, zdali byla plná? Tady alespoň vidíte, na co ty básníci myslí. Několik měsíců nepublikoval, ale má starost, jestli mi v tramvaji někdo píchá. Básníci jsou stejně na rozdíl od nás prozaiků divní, takoví mastně úchylní, ale je to jejich věc.

Takže o prezervativu to nebude. Ale bude to o podivné lhostejnosti, co v nás je.

Minulý rok jsem jednou skončil s tramvají a v Hlubočepech a jen co jedu do zastávky, vidím, že se tam válí nějakej opilec. Ležel tam Ajlan bez vesty na břehu Středozemního moře. Hlavu naraženou na chodník, nohy skrčený, ramena podivně vykroucená a z rozkroku skrze prádlo a džíny vytékala touha po svobodě a míru. A co myslíte, že lidi? Ani ťuk. Překračují ho, a jak vidí, že se blížím, když prohlížím tramvaj, je jim to blbý, a tak nejbližší zvolá:

"Tady vám někdo leží!"

Mávnutím kouzelného proutku jsem se stal opatrovníkem pobudy ze Smíchova. A aby se ukázalo, že jsem charakter z Hloubětína, jdu se podívat, jak je na tom.

No nebylo to nic moc. Válí se, pochcanej, ale oko má otevřený a já se ptám, jestli dneska vydrží. Pak odpověděl, a já musel uhnout, protože z úst se mu i na dálku linula šťavnatá kvasící směs piva, pizzy a mentolového bonbonu.

Lidem bylo blbý, že ho přehlíželi, tak alespoň zůstali opodál, jako by se z nich měla stát jednou poslední pomoc – kdybych náhodou padnul i já. Někdo vytáhnul telefon a opilce si vyfotil. Hádám ale, že tenhle ztroskotanec se na titulní stránky zahraničních novin jako němá výčitka osudu nedostal. Spíš na stránky sociálních sítí, kde z něj udělají blba a ještě větší trosku než je.

Jestli myslíte, že teď spolu bydlíme v chaloupce a máme se rádi, zklamu vás. Opilce jsem silou vůle a myšlenky na pohyb dostal od zastávky a on se rozvalil do křoví a zachrochtal blahem. Asi ale uvěříte, že lidi mi ho na krk hodit chtěli. Jako by naznačovali, že co je na zastávce, patří do kompetence DP, ať je to cokoliv. Zatím tomu tak není.

Avšak nedávno se mi stalo něco podobného – a to nebylo na zastávce, nýbrž přímo ve voze, a to v lince 25, v zastávce na znamení Nademlejnská směrem na Lehovec.

Ten den tam někde poblíž museli mít důchodci mejdan. Odpoledne jsem je odtamtud vozil v množství více než obrovském, a to nebejvá. Někteří byli opilí nejen životem, a tak se stalo, že jeden pán s holí měl ze života takovou radost, až se položil na podlahu, jako by chtěl do ní skočit šipku. Opilci mají zpravidla štěstí, a tak se mu nic nestalo – ale paní, která mu pomohla do dveří a hodlala mu zamávat, jako by se loučila s námořníkem na pět let, na mě křikne:

"Upadnul vám!" a snaží se uhnout pohledem, což jde blbě, poněvadž lidé se rádi dívají, když se děje něco, u čeho je alespoň malá možnost vzrušení ze zážitku nad rámec běžného.

A paní se na mě koukala přes sklo kabiny. A koukala na mě trochu jako pes, co zrovna něco provedl. A já na ni koukal… no jako na psa, co právě něco udělal. Pánovi jsem ani nemusel pomáhat. Jako čiperka vyskočil, opřel se o hůl a rozesmál se smíchem s aroma promile v krvi. Paní se styděla, protože si uvědomila, že něco neřekla příliš dobře. Ale na omluvu to nebylo. Zase žijeme, kde žijeme, a tady se moc lidí neomlouvá – a pokud ano, omlouvají se jen ti, co se vlastně omlouvat nemusí.

Nicméně doba, kdy všechno házíme na druhé, je v plném proudu a my jsme v ní až po uši. A nevypadá to, že se z ní jen tak dostaneme. Ačkoli já bych byl rád, kdybychom z ní vypadli. Už jenom proto, že by se zaměstnanci DP ve svých domácnostech zbavili úlovků z konečných a zastávek.

PS: Po uzávěrce. Kolega Švarc dneska vydal. Ne že by chtěl publikovat, to on mě chce pouze namíchnout.